Pokoj číslo osm

Osmibitové konzole patří na čestné místo v herní historii. Na světě se objevily počátkem osmdesátých let a okamžitě se těšily velkému zájmu hráčů. Osm bitů. Tak málo stačilo vývojářům, aby stvořili báječné hry, u nichž se každý královsky bavil. Vzpomínáte?

Nejúspěšnější osmibitovou konzolí je Nintendo Entertaiment System (NES). Po celém světě se jich prodalo zhruba 60 milionů. Hry se prodávaly zvlášť v podobě plastových cartridgí. V tuzemsku byla situace trochu jiná. Tendence kopírovat oblíbené (a hlavně žádané) věci se projevila i v herním průmyslu. Vzniklo nepřeberné množství různých napodobenin původní konzole, přičemž u nás měly napodobeniny blíž spíše k mladšímu bratrovi NESu, což byl Nintendo Family Computer (Famicon). Za rozšíření konzole bychom pak měli poděkovat hlavně vietnamským obchodníkům.

famicomcart

Byla to skvělá doba. Slovo cartridge nikdo nepoužíval, byly to prostě „kazetky”. Typicky žluté, s vybledlou samolepkou. Kde koho by napadlo, že by samolepka mohla prozradit něco o obsahu kazetky. Ale to je šeredný omyl, vážení. Nákup kazet byla prachsprostá loterie. Nikdo nemohl vědět, co se rozsvítí na obrazovce televize. Nevěděl to ani vietnamec, ten co nám hru důrazně doporučoval. Jednou jsem si přinesl kazetu s nálepkou Toma a Jerryho. Pohádku jsem zbožňoval. Cestou domů jsem celý natěšený fantazíroval o grafickém zpracování. Těšil jsem se na škodolibou myš a vytočeného kocoura. Dočkal jsem se? Když jsem spustil hru, objevil se nesympatický pupkatý chlapík, kterého se pokoušely sežrat červené želvy. WTF? Kde jsou kámoši jak hrom, Jerry a Tom?

Podobná situace nastala, když jsme kazetky šmelili se spolužáky. Člověk měl sice jakous takous představu o hře z kamarádova vyprávění. Ukázalo se však, že kamarádi rádi přehánějí, stejně jako ten do nebe vychvalující vietnamec. Většinou se potřebovali zbavit neatraktivních kousků, získat za ně něco nového, lepšího. Dobré kousky samozřejmě nikdo nedal z ruky.

Kde ještě se daly kazetky sehnat? No přeci ve videopůjčovnách. Ano, ve starých dobrých videopůjčovnách. Za dvacku na týden. Kazeta jako kazeta, byznys je byznys. Znuděný chlap za pultem občas odtrhl svůj zrak od béčkového filmu (s Van Dammem, Stalonem, Norrisem a dalších drsných chlápků, kteří jsou dnes už v důchodu), aby zkontroloval, jestli si jeden z těch fracků nestrká kazetky rovnou do kapsy. Také tady jsme doufali v nemožné. Uslintané pohledy jsme nemohli odtrhnout od vyblitého obrázku. Doma nás čekalo zklamání, následované snahou přijmout smutnou realitu. Mohli jsme si za to samozřejmě sami. Naivita a příliš bujná fantazie. Některé věci zkrátka nebyly možné. My to ale odmítali přijmout.

5000inone

Když jsme se ale smířili s tím, jak hra vypadá a co nám dovolí provádět za kousky, náramně jsme se bavili. Příště si řekneme, které hry se do našich srdcí zaryly nejhlouběji.

Jakub Štěpánek

Na světě pobíhám přibližně 27 let. Už jako malý kluk jsem se nemohl odtrhnout od konzolí a počítačů. Hry mě stále nepřestávají fascinovat, nejraději mám open-world tituly a kooperativní akce.

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte ...

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít