Deník Jamese Greena #2 (18+)

Myslel jsem si, že mi bez tý semetriky bude líp. Mýlil jsem se. Sydney byla pryč zhruba týden a já jsem z toho byl pěkně v prdeli. Sám sebe jsem za to nenáviděl, ale nemohl jsem si pomoct. Stala se ze mě chcíplotina nasátá chlastem. Neměl jsem náladu absolutně na nic, nedonutil jsem se ani dojet do práce. Byl jsem sám. Zavřenej v zatuchlym bytě, zavalen krabicema od předražený pizzy. Vězeň nudných pořadů zaprášený televize, utopenej v trapný sebelítosti.

Sydney se objevila v úterý. Přišla pro svoje zbylý krámy. Živil jsem malou naději na usmíření, ta však velmi rychle pohasla, hned jakmile stihla dokončit první větu. Rty, zvýrazněny rudou rtěnkou, metaly mým směrem slova, který žádnej chlap neslyší rád. Po pár vteřinách jejího lamentování jsem se sebral a odešel z bytu pryč. Bál jsem se, aby ve mě neprobudila příliš velkej vztek, což by nemuselo dobře skončit. Bestie uřvaná.

Venku pěkně lilo. Tmu pravidelně protínalo bílé světlo, Los Santos bičovala zuřivá bouřka. Jak jsem se ploužil po pláži, pomalu ze mě vyprchávaly poslední zbytky chlastu. Čerstvej vítr restartoval můj paralyzovanej mozek a já začal přemejšlet, co udělám se svym zpackanym životem. Zlomenej chlap, kterej těsně před čtyřicítkou nemá rodinu a pravděpodobně ani práci. Zbyl mi jen ubohej život, dluhy a vztek na tenhle zavšivenej svět.

Stál jsem v mokrym písku a díval se do černýho moře. Divoký vlny se opakovaně rozbíhaly k mým nohám, jako stádo poblázněných koní. Snad se mě snažily srazit k zemi, tak jako celej zbytek světa. Vykročil jsem do moře. Nohy mě pomalu nesly vstříc zpěněným vlnám. V palici prázdno. Poslední myšlenka se ztratila s hlavou pod hladinou. Svět usnul, kamsi zmizel. Černočerná tma a vytoužený klid. Konec? Dusivá křeč v těle mě donutila k rychlému rozhodnutí. Ještě ne! Dnes večer se vody nenadechnu. Několik rychlých temp mě dostalo zpátky nad hladinu, zpátky do života. Lehl jsem si na pláž a pozoroval hvězdy. Možná, že nic nemám. To ale taky znamená, že nemam co ztratit. Mohl bych se ještě trochu pobavit. S tou myšlenkou jsem umírání o pár dní odložil.

Hra: GTA V

Jakub Štěpánek

Na světě pobíhám přibližně 27 let. Už jako malý kluk jsem se nemohl odtrhnout od konzolí a počítačů. Hry mě stále nepřestávají fascinovat, nejraději mám open-world tituly a kooperativní akce.

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte ...

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít