Deník Jamese Greena #3 (18+)

Bylo mi docela fajn. Plíživá deprese přestala sžírat mou churavějící mysl. Naučil jsem se proti ní bojovat. Nežral jsem žádný prášky, nechtěl jsem, aby se ze mě stal vypatlanej feťák, sběratel opovrhujících pohledů a pozvednutých obočí. Jakmile se mi do hlavy dostaly šedivý myšlenky, zmuchlal jsem je, jako vyblitej leták plnej slev, o kterej nikdo nestál. Měl jsem jenom jednu jistotu. Až přijde konec, moje duše najde klid. A to mi bohatě stačilo.

Chlastu jsem se ale vzdát nedokázal. Tenhle démon se mnou zůstane zřejmě až do konce. Nějak jsem se s tím smířil. Člověk by si měl najít něco, co ho donutí každý ráno vylízt z postele. Jeden pěstuje kytky, druhej se potí v posilovně, další se hrabe v motoru svýho naleštěnýho šrotu. Já v baru se skleničkou whiskey poslouchám příběhy, který se pravděpodobně nikdy nestaly, i když vypravěč zaníceně tvrdí, že ano. Sám moc velkej vypravěč nejsem, spíš poslouchám. Když je ale potřeba, nebojím se rozvázat jazyk. Důkazem je Karen, mladá, docela pěkná holka, která mě pozvala k sobě domů. Sydney byla už několik týdnů pryč, takže jsem neměl nejmenší důvod pozvání odmítnout. A dobře jsem udělal. Sice jsem Karen od tý doby neviděl, ale byla to skvělá noc. Nebo to byla Jenniffer? Ono je to vlastně jedno.

Jedna věc mi ale dělala starosti. Docházely mi prachy. Zbejvalo tak maximálně na jeden nájem a dvě návštěvy v baru. Pokud nechci bydlet v kontejneru, měl bych sakra rychle něco vymyslet. Nechtělo se mi zpátky do práce, ale asi to tak nakonec skončí. Dlouho jsem si sliboval, že nezabřednu do stejnýho stereotypu, ale asi mě zkrátka nic lepšího nečeká. Dopil jsem poslední drink a pomalu se vydal do peřin.

Světla pouličních lamp zářila jako majáky. Město nikdy nespalo, bylo plné více či méně známých zvuků. Naříkání starých motorů, zbabělý štěkot zablešených psů, tepání jehel příliš drahých lodiček připitých slečen. Vše se mísilo v symfonii napsané samotným životem. Posledním protagonistou jsem byl já a můj žaludek prosící o jídlo. Ani jsem nad tím nestihl moc zapřemejšlet a nohy automaticky nabraly směr k nedaleké večerce. Chodil jsem tam jen zřídka, v podobných případech, jako je tento. Tři bloky potácivé chůze a byl jsem na místě. Světlo zářilo z malého krámku, jako ze svatyně. Záchytný bod pro všechny hladové poutníky.

Jak jsem tak koukal dovnitř, napadla mě šílená věc. Kolik asi budou mít v kase? Můj mozek byl omráčenej chlastem, nebyl jsem schopen logicky uvažovat. Jenom jsem nutně potřeboval sehnat nějaký prachy, abych získal pár dní navíc. Chtěl jsem odejít, vzpomněl jsem si ale na ranní vstávání do práce. Pokud se rozhodnu odejít, zase mě to čeká. Unavený tělo zaprotestovalo proti týhle možnosti a vydalo se směrem dovnitř. Nandal jsem si kapucu a co nejvíc si jí stáhnul, aby mi nebylo vidět do obličeje. Z kapsy jsem vytáhl plynovou pistoli, kterou jsem pro jistotu nosil na každý noční špacír. Od pravý bouchačky byla k nerozeznání. Snad budu mít štěstí!

Všechno se odehrálo hodně rychle. Mladej kluk za kasou byl podělanej až za ušima, stejně jako já. Řval jsem jak pominutej. Klučina beze slov otevřel kasu a ládoval prachy do igelitový tašky. Asi šel ze mě strach. Všechno šlo hladce. Hned vedle pokladny byl chlaďák s jídlem. Když mi podával tašku, přihodil jsem si dovnitř ještě dva oschlý burgery. Než jsem odešel, vysvětlil jsem mlaďasovi, že si ho najdu, jestli zavolá policajty. A pak už jsem jenom zdrhal.

Ještě nikdy jsem nevystřízlivěl takhle rychle. Když jsem doběhl domů, slyšel jsem, jak se přibližují policejní sirény. Srdce jsem měl až v krku. Zamkl jsem za sebou dveře. Nalil jsem si panáka, druhýho, třetího. Chodil jsem v pokoji sem a tam a zíral na igelitku. Já to fakt udělal! Na burgery mě přešla chuť. Zajímalo mě ale, kolik mi noční dobrodružství vyneslo. Dal jsem se do počítání. Bylo tam něco kolem patnácti set dolarů. Usmál jsem se. Další měsíc v suchu.

Hra: GTA V

Jakub Štěpánek

Na světě pobíhám přibližně 27 let. Už jako malý kluk jsem se nemohl odtrhnout od konzolí a počítačů. Hry mě stále nepřestávají fascinovat, nejraději mám open-world tituly a kooperativní akce.

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte ...

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít