Filmový víkend s Life is Strange

Série Life is Strange konečně dospěla do svého konce. Na pozornost hráčů (a především herních médií) útočila pravidelně s každou novou epizodou. Protože byla hra velmi pozitivně hodnocena, pustil jsem se do ní taky, ač se mi do kůže osmnáctileté holčiny moc nechtělo. Tenhle life pro mě byl hodně strange!

Vlastně mám radši filmy a hry, v nichž se můžu alespoň částečně ztotožnit s hlavním hrdinou a prožít tak příběh naplno. V tomto případě mi ale (k mému překvapení) vůbec nevadilo hledět na svět očima uťápnuté středoškolačky. Arcadia Bay je krásné město. Ani po čtyřech epizodách se neomrzelo a pořád bylo čím se kochat. Grafické zpracování je totiž dechberoucí. Zvolená paleta barev dodala hře osobitost a půvab, který chytí za srdce. Nasvícení jednotlivých scén, záběry v cutscénách ale také střih, režie, dabing a všechny věci, co patří k filmovému řemeslu, to vše je zde na velmi vysoké úrovni.

 

Z pohledu filmaře jde o skvěle odvedenou práci. Je vidět, že tvůrci svému řemeslu rozumí. Hlavní plus této hry je však zároveň mínusem. Proč? Protože Life is Strange je víc filmem než hrou. Gameplay se omezuje na procházení jednotlivými úrovněmi, které jsou ohraničené pevnými mantinely. Sem tam něco sebrat, přečíst smsku, okomentovat fotku nebo plakát a odstartovat dialog. Pak jsou tu samozřejmě rozhodnutí. Ta se od her podobného rázu zásadně odlišují, protože jsou spojena s následky. Ovládání času z vás tak trochu dělá teenage boha – životy ostatních postav jsou ve vašich rukou. A to doslova. Nicméně ani tohle nemění nic na tom, že mi ten gamepad v ruce občas připadal zbytečný. Prázdné lahve od piva nesbírám ani v reálu, nevím proč by mě to mělo bavit ve videohře.

 

 

Držet gamepad jsem vydržel do konce třetí epizody, zbytek jsem dokoukal na Youtubu. Pozoroval jsem u sebe lehce sníženou pozornost, protože jsem se na hru nemusel tolik soustředit. Ovládá to za mě někdo jiný, takže nemůžu nic zkazit, nenesu žádnou odpovědnost. V klidu jsem si dokoukal poslední dva díly. Na Youtube bych se stejně vrhl hned po dohrání, abych si pustil alternativní konec. Bez toho bych nemohl večer usnout. Příběh je totiž velmi propracovaný.

 

Sice jsem z konce nebyl tak hotový, jako většina ostatních hráčů, celkově na mě ovšem vyprávění působilo velmi sympaticky. Nebudu nic moc prozrazovat. Hlavním motivem jsou komplikované vztahy, cestování v čase, boj o život, dospívání a hlavně přátelství, které je v období střední školy obzvlášť důležité. A fotky, spousta fotek. Brzy přijdete na to, že ani možnost ovládat čas nemůže vyřešit všechny problémy. Někdy je vlastně lepší nechat věci být, tak jak jsou. Všechno se nakonec nějak vyřeší.

 

 

Pochválit musím také audio složku hry. Jednak dabing, jenž dělá z postav osobnosti plné života. Pak samozřejmě báječný soundtrack, který skvěle doplňuje úchvatné scenérie, od nichž se jen těžko odvrací zrak. Akustická kytara navozuje tu správnou atmosféru.

 

U her tohoto ražení vždy dlouho bojuji s otázkou, jestli hrát či nehrát. U Life is Strange sice mé ruce na gamepadu nevydržely, i tak to bylo moc fajn. Vlastně je mi trochu líto, že se do klidného přímořského městečka už nepodívám. Byl by to skvělý seriál.

Jakub Štěpánek

Na světě pobíhám přibližně 27 let. Už jako malý kluk jsem se nemohl odtrhnout od konzolí a počítačů. Hry mě stále nepřestávají fascinovat, nejraději mám open-world tituly a kooperativní akce.

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte ...

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít