GTA V vs Watch Dogs

GTA V si odbylo premiéru na poslední plánované platformě. Ohlasy jsou více než pozitivní. Rockstar odvedl výbornou práci při optimalizaci hry pro počítače, takže nikdo nebrečí a nekňourá, jak tomu bylo v případě čtyřky. Hra svou precizností naprosto zastínila své konkurenty, kteří pevně věřili, že dokáží vybudovat stejně zábavné pískoviště a uchvátí tak fanoušky žánru. Řeč je samozřejmě o hře Watch Dogs.

Proč se Ubisoftu nepovedlo vytvořit konkurenceschopný titul? Čím se na první pohled velmi podobná hra tak odlišuje, kde se ztrácí hratelnost a výsledná zábavnost hry?

Reklamní kampaň

Asi se nedá úplně říct, že si vývojáři z Ubisoftu nedali záležet. Do projektu vkládali velké naděje, což bylo znát třeba z masivní marketingové kampaně, masírující mozky hráčů dlouho před vydáním hry. Hned tady se objevil první problém. Povedenou kampaní se jim sice povedlo namlsat tisíce nedočkavců, zároveň si ale také maličko přiřízli větev. Grafická úroveň hotové hry ani v nejmenším neodpovídala prezentovaným gameplay videím. Zákazníci se samozřejmě cítili být podvedeni. Ukřivděné výkřiky se valily internetem, částečně se jim povedlo dehonestovat tuto ambiciózní hru hned na začátku. Řekl bych, že si Ubisoft tuhle facku zasloužil. Nevím, jestli si opravdu mysleli, že jim hráči downgrade grafiky odpustí. Buď jsou naivní, nebo považují hráče za naprosté idioty. Později se sice povedlo odemknout původní grafický kabátek, zahřát negativní náladu se mu však již nepodařilo.

Přístup Rockstaru byl jiný. Předem nic moc neslibovali, záběry ze hry nic zásadního neprozrazovaly. Ano, jde sice o zavedenou značku, takže o propagaci se nikdo nemusí moc starat, i tak ale oceňuji, že hráče neochudili o wow efekt při prvním zapnutí hry, který se zákonitě musel dostavit, jelikož informací tolik nebylo. Moment překvapení se v poslední době vytrácí. Děje se tak především ve snaze přihřát si polívčičku u velkých herních médií. Když nechám pár pisálků z větších magazínů spolu s několika youtubery proběhnout ve hře (samozřejmě v rámci „exkluzivního” přístupu), postarají se o slušnou reklamu úplně zadarmo. Pro jistotu se ještě vyrobí pár desítek trailerů, kdyby to snad někomu nestačilo. Ještě před vydáním hry se tak na youtubu válí tuny materiálů, které o hře prozrazují prakticky vše podstatné. Koho ale baví shlédnout za rok 130 trailerů, v nichž se stále dokola recyklují stejné záběry?

Počasíčko

Není to ale reklamní kampaň, kvůli které bych chtěl vyzdvihovat jednu hru nad druhou. Co se týče celkového dojmu, moc dobře na mě WatchDogs nezapůsobili. Ponurá stylizace podzimního Chicaga mi nevadila, naopak si myslím, že atmosféra města zapadala do celkového konceptu hry. I tak ale mohli designéři s počasím pracovat trochu lépe. V GTA V se v některých misích automaticky posune denní doba, aby bylo dosaženo co nejlepšího prožitku ze hry. Zdá se to jako maličkost, ale vhodná poloha slunce opravdu dokáže zařídit ten správný feeling.

Příběh, postavy

Pokud se ohlédnu za příběhem, nic pozitivního mě nenapadá. Zakomplexovaný hacker v hodně ujetých hadrech se mstí za smrt své neteře. Ano, čtete správně, neteře. Dcera by zřejmě působila jako příliš velké klišé, veřejnost by něco takového asi už neunesla. Vztah mezi bratrem a sestrou/synovcem působil nepřirozeně. Celé to nějak nefungovalo. Nefungovala ani role „ochránce”, kterým se stával, pokud hráč plnil nudné vedlejší mise.

V posledním GTA se dění rozděluje mezi tři hlavní postavy, z čehož jsem měl zprvu trochu strach. Musím přiznat, že z hraní cítím určitou rozpolcenost mezi hlavními aktéry. One man show mi zkrátka vyhovuje lépe. Rozumím ale, proč se Rockstar k takovému kroku uchýlil. Sice jsou to všichni kriminálníci jak řemen, každý z nich se ale diametrálně odlišuje od ostatních. Právě tato rozmanitost zajišťuje, že se každý hráč najde alespoň v jednom z nich a hru tak prožije s větší intenzitou. Zato vcítit se do Aidena Pierce, to by chtělo hodně přemáhání a sebezapření.

Z hlediska vyprávění příběhu opět vede GTA V. Mise jsou dostatečně rozmanité a šílené, takže nenudí a opravdu posouvají děj kupředu. Vedle hlavních protagonistů se navíc motá poměrně dost vedlejších postav, zajímavých vedlejších postav! Působí autenticky a člověk se tak při hraní necítí být sám ve světě plném NPC, ale ve společnosti zajímavých lidí. Pokud tohle hra dokáže, nemůže neuspět. Watch Dogs v tomto ohledu značně pokulhávají. Možná také kvůli tomu, že Aiden společnost dalších lidí příliš nevyhledává. Jeho sociální kontakty se omezují na partu internetových maniaků, s nimiž komunikuje hlavně přes telefon. K setkání dochází velmi málo. Sám se pak cítí i samotný hráč, což je přinejmenším smutné.

Hratelnost

V zábavnosti prohrávají Watch Dogs na plné čáře. Hackování kamer a vůbec celé stealth pasáže mě šíleně nudily, takže jsem těchto možností využíval pouze v případech, kdy to bylo nutné. Na používání ultrachytrého telefonu a nesmyslných (či dokonce nemyslitelných a těžko uvěřitelných) hackerských možnostech je však hra postavena, takže zběsilému pípání telefonu se nelze vyhnout. Průjezd městem je pravidelně narušován příležitostí hacknout most, semafor, parovod,  a kdoví co ještě. Kolize s automobily jsou další pihou na pochybné kráse této hry. Aby člověk způsobil dopravní nehodu, na to by musel být opravdový umělec. Když už to vypadá na serious car crash, v pohodě se odrazí a pokračuje v jízdě pouze s malým škrábancem na dveřích. To samé platí i pro jízdu na motorce. Některé kolize jsou tak absurdní, že úspěšně sabotují uvěřitelnost hry. Časem jsem pojal podezření, jestli Aiden náhodou neokradl Tonyho Starka o jeho železný oblek, který samozřejmě nahackoval, aby nebyl vidět. Jiskry létající z nohavic po četných srážkách s protijedoucími automobily mě v podezíravosti víc a víc utvrzovaly, absence fraktur dolních končetin mé myšlenky potvrdila. V GTA V si můžete zlomit vaz i během neopatrné chůze po schodech. A pokud by vás snad v nemocnici dali dohromady, hezky si to celé zaplatíte. Bankovní lupiči si prostě pojištění neplatí, aby si z nich kvůli tomu náhodou někdo nedělal srandu, protože to by si nemohli nechat líbit a museli by ho na místě zabít. Komu by se chtělo zbytečně kopat další hroby, už takhle je těch mrtvol víc než je zdrávo. Zklamal mě také pohled zpoza volantu, na nějž jsem se obzvlášť těšil. Rozostřená palubní deska na autenticitě rozhodně nepřidá. Hackování cizích telefonů a čtení čuňačinek o cizích lidech po čase omrzí a pak už nezbyde nic.

GTA V v tomto ohledu docela válí. Řízení automobilů je skvělé, zvláště pak první pohled. Nejvíce jsem si ho vychutnal při jízdě na motorce. Během kolizí sice někdy dojde k menším chybkám, není jich ale mnoho. Chytání zločinců, kteří šlohli kabelku nějaké fifleně, mě moc nenadchlo, klidně bych se bez těchto náhodně generovaných miniher obešel. Design hlavních misí je slušný, užil jsem si však i mise menší, např. nájemné vraždy zadávané Lestrem. Blbosti jako je jóga a tenis zásadně vynechávám, ale je milé, že autoři do hry něco takového přidali. V tomto směru se činili i v Ubisoftu (abych jim zase nekřivdil). Při hraní GTA V jsem se dokonce několikrát od srdce zasmál. A to i během bezcílného prozkoumávání světa. O vtipné momenty se stará hlavně umělá inteligence NPC postav. Občas narazíte na šílené řidiče, agresivní paka nebo pobudy, kteří se vám budou snažit odvyprávět nějaký ten příběh. Pochválit musím také rádiové stanice, z nichž se krom kvalitní hudby valí také informace o dění ve světě, tedy i o tom, co jste spolu se svými kumpány vyvedli. I ve Watch Dogs se sice v rádiu občas objevila zmínka o tajemném „vigilante”, hlášky se ale omezovaly na strohá varování. Mimo to mi navíc připadalo, že poslouchám tři písničky pořád dokolečka. Opět jde o maličkost, ale člověka to docela otráví.

Watch Dogs se při své premiéře utopili ve všudypřítomné vážnosti. Přestože jde o řemeslně zvládnutou hru, po pár hodinách neodpustitelně nudí. Lidičky ze studia Rockstar naopak opět dokázali, že moc dobře vědí, jak udělat skvělou hru. Hru, z níž se stalo něco víc. Protože GTA V se nehraje. GTA V se žije.

Jakub Štěpánek

Na světě pobíhám přibližně 27 let. Už jako malý kluk jsem se nemohl odtrhnout od konzolí a počítačů. Hry mě stále nepřestávají fascinovat, nejraději mám open-world tituly a kooperativní akce.

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte ...

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít