Hrajeme online: MMORPG

Možná to znáte sami. Proháníte se po úžasném barevném světě, jehož rozloha vám bere dech. Objevujete nová města plná zajímavých lidí a jiných podivných tvorů, sem tam se s někým dáte do řeči s cílem dozvědět se, co nového se ve světě děje. Občas se vydáte na dobrodružnou výpravu do míst, kam se běžný smrtelník jen tak neodváží. Prolezete temné jeskyně, černé lesy a opuštěné rozvaliny, abyste se mohli vrátit jako hrdinové, těšící se slávě, úctě, bohatství a pozornosti sličných dam. Přes to všechno se však cítíte sami. Fantazie sice pracuje na plné obrátky, ve skrytu duše ale moc dobře víte, že vás obklopují pouze naprogramované shluky pixelů.

Nesnáším tyto momenty. S jistotou ale vím, že dříve či později přijdou. V ten moment musím přestat hrát, protože si nejsem schopen hru náležitě vychutnat. Modely postav ve hrách ušly kus cesty. Nad tím, co jsou vývojáři schopní vytvořit se tají dech. Např. hra L.A. Noire posunula hranice v oblasti mimiky a představila hráčům v té době něco nevídaného. Výrazy v obličejích věrně imitovaly realitu. Nicméně ani technologická vypiplanost nedokáže odvrátit nástup pocitu samoty. Co s tím, ptáte se? No buď můžete jít na kafe ke svým přátelům nebo pozdravit rodinné příslušníky. Možná zjistíte, že to jsou docela fajn lidé. Pokud byste se raději podobným radikálním řešením vyhnuli, můžete zkusit něco jiného. Lékem na zákeřnou nemoc by mohl být multiplayer.

Utopit život ve vodách internetu – MMORPG

Když jsem byl mladší a měl moře času, trávil jsem volné chvíle spolu s dalšími šílenci, jejichž diagnóza se shodovala s tou mojí. Ano, všichni jsme byli RPG pozitivní. Jde o diagnózu závažnou a není radno jí brát na lehkou váhu. Mnoho takových hráčů se vyskytuje např. v Jižní Korei. Ne každý se z toho dostane, ti méně šťastní umírají u svých přehřátých počítačů. Třeba kvůli tomu, že se zapomněli párkrát najíst či napít.

Her tohoto rázu je nekonečně mnoho, některé jsou dokonce hratelné a člověk se u nich slušně zabaví. Já vyrostl na Lineage II. Je to nějakých deset let zpátky, co jsem v kůži gladiátora pokukoval v Giranu po nabídkách ostatních hráčů. Zvláštní je, že i po těch deseti letech hra stále běží, aktuálně na bázi free to play, takže si jí každý z vás může vyzkoušet. Přijměte však malé varování. Hra je velmi tvrdá, dnešního hráče by mohly poměry ve hře lehce zaskočit. Pokud hledáte něco přívětivějšího, zkuste třeba Guild Wars 2 nebo Star Wars: The Old Republic. Obě jsou grátis, takže nemáte co ztratit.

Netřeba vysvětlovat, jak to v podobných hrách chodí. Otázkou je, zda stojí za to interagovat s dalšími hráči, zda se tím budu bavit a mé sociální potřeby budou alespoň zčásti ukojeny. Stejně jako v reálném světě zde potkáte různé typy lidí, možná se zde vyskytuje o něco větší procento podivínů. Je třeba počítat s tím, že ne každý si bude chtít povídat. Někdy je to právě naopak. V pohodlném křesle jsou hráči v bezpečí a mohou si tak bez velkých starostí dovolit věci, které v reálném světě nemohou. Pro mnoho z nich je hra prostředek k vybití agrese. Není se tak čemu divit, když velké procento hráčů sociální složku hry ignoruje, resp. využívá pouze její zlomek. Někomu zkrátka bohatě stačí, když může cizí hráče opakovaně zabíjet. Sdružování, organizování společných akcí, komunikace a spolupráce nejsou pro takové hráče podstatné. To je podle mého chyba, protože teprve s těmito aktivitami přichází ta pravá sranda. Neříkám, že zabíjení dalších hráčů sem nepatří. Pokud se ale hraní omezuje pouze na tento prvek, je něco špatně.

Samozřejmě je možné projít hrou jako vlk samotář. Objevování světa a získávání nových věcí jsou pro mnohé hráče uspokojující náplní hry. Pocit samoty se rozplyne hned, jakmile kolem proběhne první cizí avatar. Některým hráčům tohle bohatě stačí, i tak se dají podobné hry hrát. Jak jsem však zmínil výše, to pravé kouzlo se skrývá jinde. Být součástí velkého klanu, povídat si s jeho členy přes TeamSpeak, plánovat potyčky se znepřátelenými klany nebo společně dobývat hrady. Někam patřit, být nepostradatelný. Je možné najít si zde fajn přátele, kteří vám zůstanou po celý život. To vše tyto hry nabízí.

Ještě víc vás hra chytne, pokud hrajete s lidmi, které znáte z práce, ze školy atp. Získáte tak společné téma k hovoru, jehož časový potenciál je téměř nekonečný. Vezměte však na vědomí, že nehráči vás budou nenávidět. Věřte nebo ne, ale diskuze se vždy nějakým záhadným způsobem strhne směrem k oblíbené hře. V očích přítomných nehráčů budete šíleně nudným nerdem, protože jakmile začnete s kolegy diskutovat o zážitcích z virtuálního světa, nebudou mít sebemenší zdání, o čem mluvíte.

Jediné, co vám vezmou, je čas. MMORPG se bohužel jen velmi těžko dají hrát nárazově. Pokud párkrát vynecháte, kamarádi, které jste si ve hře našli, vám zkrátka utečou, protože se na vyšších levelech budou pohybovat v jiných lokacích. Není to pravidlo, ale u většiny her toto riziko existuje. Hra vás nutí pravidelně usedat k počítači, třeba na úkor jiných důležitých činností. V podstatě hráče vydírá. Strach z toho, že budete pozadu za ostatními se časem může změnit v závislost. Rodina, přátelé a pracovní povinnosti jdou stranou, hra má přednost. Z vášně se stane posedlost, jenž zabije vše, co překáží v hraní.

Zkrátka a dobře, i když je pokušení velké, je třeba se umět ovládnout a občas říct hře ne. Jsou chvíle, kdy se opravdu nehodí, abyste byli připojeni do hry. Třeba týden před maturitou, během zkouškového období, v pracovní době nebo v den narozenin vašeho syna (který má pravděpodobně stejný problém jako vy, protože od vás hraní odkoukal). Pokud hra vyvažuje pestrý život v realitě, člověk si jí vychutná mnohem lépe.

Co tedy doporučit těm, kteří ve hře nechtějí trávit většinu svého života? To si povíme příště.

Jakub Štěpánek

Na světě pobíhám přibližně 27 let. Už jako malý kluk jsem se nemohl odtrhnout od konzolí a počítačů. Hry mě stále nepřestávají fascinovat, nejraději mám open-world tituly a kooperativní akce.

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte ...

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít