Ostrov plechových lovců #1

Nebylo to příjemné probuzení. Ležel jsem u kamenného obelisku uprostřed velkého vřesoviště. Slunce mizelo za malou vesničkou, vzdálenou zhruba dvě stě metrů ode mě. Co tady sakra dělám? Nemohl jsem si vzpomenout. V mé hlavě řádilo snad sto malých permoníků. Bylo mi na blití. Rozpadlý obelisk upoutal mou pozornost. Ležel před ním malý kámen. Sebral jsem ho. Náhle jsem ucítil, jak ho obelisk přitahuje. Když jsem ho k němu přiložil, zasáhlo mě vidění. Viděl jsem sebe a mojí Mary, spokojeně spala na mém rameni. Obraz potemněl, přede mnou stál zase ten šutr. Místo, kam jsem přiložil úlomek, se zacelilo. Co se to do prdele děje?

U vesnice jsem zahlédl postavy. Skvělý, nejsem tady sám. Doufal jsem, že mi pomůžou, pomalu jsem se vydal jejich směrem. Něco se mi na nich nezdálo. Jejich pohyby byly velmi zvláštní, takové trhané, nelidské. Byli ozbrojení, o záda si opírali lovecké kulovnice. Už jsem byl poměrně blízko, stále si mě ale nevšimli. Zády ke mě si něco vyprávěli. Zvláštní pocit ve mě sílil. „Haló, pánové,” zvolal jsem, když už jsem byl asi padesát metrů od nich. Jakmile se otočili, hned mi došlo, že jsem v kolosálním průseru. Zírali na mě tři roboti.

Chvíli jsem věřil v jejich dobrosrdečnost, i když jsem tušil, že žádné srdce nemají. Tato víra mě bleskově opustila, jakmile jeden z robotů začal nabíjet kulovnici. Na nic jsem nečekal a upaloval k protilehlému lesu. Výstřel. Střela hvízdla těsně kolem hlavy. Co se to kurva děje? Posedla mě hysterie, běžel jsem, jako nikdy v životě. Neměl jsem tu odvahu ohlédnout se zpět. Ukryl jsem se v malém lesíku a s napětím vyčkával. Zhruba po dvou minutách se objevili. Zastavili se kousek od mého úkrytu, mohl jsem si je prohlédnout pěkně zblízka. Červené světlo zářilo z hledí plechových hlav, na nichž si všichni pyšně nesli cylindr. Prázdný výraz robota vpravo ilustroval směšný černý knír, dalšímu zase z huby čuměla fajfka. Proč se mě sakra tyhle oživlé karikatury snaží zabít?

Po chvíli kníratý robot zapípal a všichni tři odkráčeli kamsi do lesa. Ulevilo se mi. Opřel jsem se o strom. Marně jsem se snažil přijít celé věci na kloub. Ještě marnější pak byla představa, že bych se snad mohl z téhle grotesky nějak dostat. O kus dál v lese jsem spatřil zvláštní záření. Skrčen jsem se přesunul na místo, kde jsem objevil stejný kámen, jako u obelisku. Vyvolal ve mě vzpomínku na Mary. Náhle se mi zablýsklo před očima. Další vidění. Najednou mi bylo všechno jasné.

Hra: Sir, You Are Being Hunted

Jakub Štěpánek

Na světě pobíhám přibližně 27 let. Už jako malý kluk jsem se nemohl odtrhnout od konzolí a počítačů. Hry mě stále nepřestávají fascinovat, nejraději mám open-world tituly a kooperativní akce.

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte ...

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít