Ostrov plechových lovců #2

Bylo to tak, jak jsem si myslel. Kámen z lesa se vtělil do obelisku a mnou projel divný pocit. Pocit, že se pomalu blížím domů. Musím jich nasbírat dostatečné množství, pak se snad z téhle grotesky osvobodím. Blížil jsem se k vesnici. Modlil jsem se, abych nepotkal železné bestie. Proč po mě jdou? Co jsem jim udělal?

Na palčivé otázky jsem nebyl schopen najít rozumnou odpověď. Možná mě chtějí nakrájet do guláše. Nechtěl jsem se smířit s rolí zaběhlé slepice, která moc dobře ví, že časem skončí na talíři. Tu myšlenku jsem nakonec zavrhl, měl jsem k tomu docela pádný argument. Jsou to přeci roboti, těm je jídlo u zadku. Ale jaký má potom jejich lovecké snažení význam? Jde snad jen o zábavu? Jsem tady jenom pro srandu robotům?

Než jsem dorazil do vesnice, stihlo se zešeřit. Nikoho jsem nespatřil. Přerývavě jsem dýchal, klepaly se mi ruce. Opatrně jsem prošmejdil opuštěné domy, našel jsem pár zajímavých věcí. Pár trvanlivých konzerv a láhev vína, hlady tedy trpět nebudu. Vděčný jsem byl za dalekohled, ale největší radost mi udělal klasický revolver. Byla u něj i krabička nábojů. Pevně jsem svíral zbraň. Byl jsem najednou klidnější.

Nad domy přejelo světlo. Vyděsil jsem se k smrti. Přitiskl jsem se ke zdi a zhluboka dýchal. Nade mnou se objevil létající balón. V koši stál robot. Červené paprsky skenovaly prostor kolem vesnice. Na zem si svítil zlatým světlometem. Jeho zář se ke mě blížila. Srdce mi bušilo, chtělo vyskočit z hrudi a utéct do bezpečí, stejně jako já. Nohy mě ale neposlouchaly. Zatuhly v zemi, jako betonové sloupy. Natáhl jsem kohout revolveru. Světlo dorazilo ke mě. Olízlo špičky mých bot. Nic se ale nestalo. Nevšiml si mě. Balón s robotem odplouval po flekaté obloze někam pryč.

Otřel jsem z čela studený pot. Musel jsem rychle vypadnout, bylo mi jedno kam. Když jsem míjel poslední barák, vrazil jsem do něčeho studeného a spadl na zem. Červené paprsky mě oskenovaly, načež zazněl signál v podobě strašidelného pípání. Namířil na mě kulovnici. Než však stihl zmáčknout spoušť, nasázel jsem do něj obsah válce revolveru. Chvíli se nic nedělo. Když jsem začínal pochybovat o účinnosti střel, robot se poroučel k zemi, jako nekvalitní socha nezávislého umělce. Zvedl jsem se ze země a zblízka si ho prohlížel. Cítil jsem vztek. Několikrát jsem do toho šrotu kopl. Najednou mi bylo líp. Já se nedám, parchanti!

Hra: Sir, You Are Being Hunted

Jakub Štěpánek

Na světě pobíhám přibližně 27 let. Už jako malý kluk jsem se nemohl odtrhnout od konzolí a počítačů. Hry mě stále nepřestávají fascinovat, nejraději mám open-world tituly a kooperativní akce.

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte ...

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít