V říši Stínových šelem

Existuje několik typů her. Hry špatné, kterým je lepší se vyhnout. Průměrné jednohubky, po jejichž dohrání máte radost, že už se konečně dostavily závěrečné titulky. Pak jsou hry velmi zdařilé, u nichž se opravdu bavíte, ale za rok si na ně už sotva vzpomenete. Velmi vzácné jsou majstrštyky, kvůli kterým chybíte v práci, ve škole, v posteli a na dalších důležitých místech. Tyto hry se zpravidla nastěhují do srdečních komor hráčů, kde setrvávají, dokud se pumpa nezastaví. Mezi takové hry dozajista patří první dva díly série Gothic.

 

Když jsem si po dlouhé době nainstaloval první díl, hodně jsem se bál, že grafickou podobu a ovládání nepřekousnu. Textury jsou hranaté a ostré, modely postav jsou od sebe jen těžko rozeznatelné a animace pohybu šíleně nepřirozené. Celé se to navíc ovládá pouze na klávesnici. Bezejmenným hrdinou se pohybuje a otáčí směrovými šipkami a truhly se otvevírají kombinací kláves CTRL + šipka dopředu. To čumíte co?

 

Nostalgie u mě naštěstí skvěle zafungovala, takže přestože jde o patnáctiletou hru, baví mě stejně, jako když jsem v trestanecké kolonii za neproniknutelnou bariérou uvízl poprvé. Tehdy na mě hra působila jako zjevení. Velký svět plný agresivních potvor a příšer, které jsou v potravním řetězci o hodně výš než vy. Tábory, jejichž obyvatelé vám při první příležitosti rozbijí držku a ukradnou poslední kousek plesnivého chleba. Hlavní je ale ta svoboda. Jednak svoboda pohybu, druhak svoboda v rozhodování. Tady máš tři tábory, přidej se ke komu chceš. Myslíš si, že jsi tvrďák? Zkus to u rudobaronů ve Starém táboře. Jsi lenoch, který jde za tím, kdo víc platí? Stav se v Novém táboře, bude z tebe skvělý žoldák. Pro spirituálně založené jedince s oblibou v kouření trávy je tady Tábor v bažinách a bratrstvo šílených uctíváčů. Je to jen na hráči, v jaké roli chce prožít příběh. Neskutečná variabilita nabízí prakticky nekonečné možnosti a hráče přímo nutí k opětovnému hraní.

 

 

Hra je však docela drsná a rozhodně vám nedá nic zadarmo. Na začátku jste příliš slabí na to, abyste se vydali do světa hledat bohatství a slávu. Běhat v divočině plné mrchožroutů, krysokrtů, vlků, stínových šelem, přerostlých much, chňapavců a dalších bestií, je příliš nebezpečné. Mou osvědčenou taktikou bylo šikanování horníků ze starého tábora. Po zákeřném napadení jsem je obíral o krumpáče, zbraně a jídlo. Vykořisťování proletariátu vyneslo na lepší výbavu a já pak měl alespoň minimální šanci na přežití mimo silné hradby starého tábora. Člověk se ve hře musí být trochu neřád, aby neskončil pohozený někde v lese, jako žrádlo pro nenažraný vlky. A to je úžasná věc na této hře. Nikdo vás nepovede za ručičku, musíte si sami nějak poradit.

 

Jestli jsem na hře něco miloval, byla to atmosféra světa, o níž se staralo např. dynamické počasí. Slunečný den mohla každou chvíli vystřídat bouřka. Ráno se vzbudíte a venku hezky prší. Občas se mi do toho mokra vůbec nechtělo a tak jsem se místo zabíjení důlních skřetů poflakoval v táboře, opékal maso a tlachal s Diegem. A to je další skvělý prvek této hry. Dabing postav je zkrátka parádní. Jestli jsem si na začátku stěžoval na jejich nevalný vzhled, jejich hlas vše dohání a dělá z nich opravdové osobnosti. Díky tomu působí velmi živě, až mi občas běhal mráz po zádech.

 

 

Druhý díl pak vše dotahuje k dokonalosti a dělá čest svému jménu. Další díly sešly z cesty a většinou už šlo o úplně odlišné hry. Pokud bych měl říct něco o ději, jde o klasický středověký fantasy příběh, který je ovšem velmi originální, nápaditý a napínavý. Dobrodružství číhá za každým rohem a hráče to neustále žene kupředu. Oceňuji fakt, že se stále vracíte na stará známá místa. Města nejsou jen kulisy, které jste v ostatních hrách zvyklí prolítnout, abyste si nakoupili nové zbraně a lektvary a pak je bez výčitek navždy opustili. Tady jsou součástí velkého příběhu. Hodně toho v nich zažijete a bude se rádi vracet zpět. Ve druhém díle se např. vracíte zpět do Starého tábora z prvního dílu. Ten ale není takový, jaký jste si ho pamatovali. Proč, to samozřejmě prozrazovat nebudu.

 

 

Krom skvělého příběhu nabízí Gothic také zajímavé pískoviště, kde se můžete skvěle vyřádit. Dobře, soubojový systém je uživatelsky nepřívětivý a nevyzpytatelný, ale o to napínavější. Ve hře je mraky zbraní, po nichž budete toužit a až je získáte, budete štěstím bez sebe. Blbnout se dá s desítkami kouzel, jež můžete vyhandlovat u arogantních čarodějů. Co třeba vyvolat mezi kopáči armádu kostlivců a užívat si instantní apokalypsu? Nebo nalákat do tábora desetimetrového trola z nedalekých hor a sledovat krvavou lázeň? Možností je nespočet, záleží jen na fantazii.

 

Je mi jasné, že hráči odkojeni Skyrimem starému Gothicu na chuť nepřijdou. Pokud jste ale hru v minulosti hráli, určitě se k ní vraťte, stojí to za to. A teď mě omluvte. V trestanecké kolonii čeká na můj meč několik draků.

Jakub Štěpánek

Na světě pobíhám přibližně 27 let. Už jako malý kluk jsem se nemohl odtrhnout od konzolí a počítačů. Hry mě stále nepřestávají fascinovat, nejraději mám open-world tituly a kooperativní akce.

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte ...

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít