Půvabná kopyta (18+)

To město bylo ztracené. Hnilobný mor prolezl každou úzkou uličkou, spolkl vše, co se ukrývalo v šeravých stínech studených náměstíček a zastřel mysl všech živých bytostí. Byl jsem v tom zpropadeném městě celou věčnost, ale pořád jsem to nemohl najít. Pomalu jsem o sobě začínal pochybovat, ponurá atmosféra mi lezla na mozek. Ve skrytu duše však stále zářil malý plamínek naděje, jako světlo osamocených lamp v Yharnamských ulicích, které tiše vzdorovaly smrduté tmě.

Prokletý stařec slíbil pomoc, pokud já pomůžu jemu. Snažil se mi namluvit, že zná cestu. Nelíbil se mi, mohl jsem si ale dovolit nevěřit mu? Na to jsem byl příliš zoufalý. Starcovy oči prozrazovaly, že dávno nemá co ztratit. Podlomený výraz ve tváři odrážel mrtvolnou náladu celého města. O to víc mě překvapilo, co po mě žádal. Chtěl, abych mu přivedl nějakou Niamph. Podle jeho popisu jsem pochopil, že jde o jednu ze zrůdných bytostí místní metropolitní fauny.

„Černé koňské tělo se v kohoutku mění v tělo ženy. Až jí spatříš, poznáš jí, nemůžeš se splést. Svého druhu je ve městě jediná.”

„K čemu ti bude mrtvá kobyla, starče?”

„Mrtvá? To jsi mě špatně pochopil. Přivedeš mi jí živou! Mám pro ní venku připravenou stáj.” Další otázka bez dlouhého přemýšlení vyskočila z mých úst.

„Živou? Co s ní u všech ďáblů hodláš dělat?” Oplzle se na mě zašklebil.

„Dám ti malou radu, synu. Nepokládej otázky, na něž nechceš znát odpověď.” Celá věc mi ale byla více než jasná. Starý perverzák si chce ještě trochu zašpásovat, než si pro něj přijde smrt. Z té představy se mi dělalo zle.

„Tak co, přijímáš?” optal se nervózně. Neměl jsem na vybranou. Bez zbytečných slov jsem kývnul.

„Výborně,” rozradostněl se. „Buď ale opatrný, je divoká”

Dva dny jsem bloudil v močálovité části města. Kolem se rojila nechutná, mouchy připomínající monstra. Na široké hlavě svítil nespočet nažloutlých očí, z nichž se linul nechutný sliz. Za hlavou trčely z drobného těla zbytky křídel. Mutace sice těmto tvorům znemožnila létat, i tak byli poměrně hbití. Musel jsem si dávat pozor. Počkat na útok, uhnout a seknout přes hlavu. Pokaždé, když jsem otevřel měkkou lebku, vytryskla mi do obličeje směs krve, mozku a hnisu. Zkurvená práce.

Na konci druhého dne, když už jsem ani nedoufal, že bych snad podivnou kobylu našel, jsem uslyšel dusot kopyt. Srdce se mi rozbušilo. Přikrčil jsem se a pomalu se plížil za zvuky. Najednou jsem jí spatřil. Sněhově bílé tělo klisny neslo ženu. Neměla na sobě nic. Byla špinavá, bledá kůže v záři měsíce ostře kontrastovala s okolní temnotou. V bílých zacuchaných vlasech se polapilo suché listí. Vystouplé bradavky se na plném poprsí tyčily k měsíci. Žádné další známky mutace jsem nezpozoroval. Krásnějšího mutanta jsem za celý život nepotkal. Uvažoval jsem, jestli umí mluvit.

Špatně jsem našlápl, pod těžkou botou zapraskala větev. Slyšela mě. Vyplašeně pohlédla mým směrem. Jakmile mě ve stínu spatřila, nasadila divoký výraz. Vycenila ostré zuby a z půvabného hrdla se prodral bestiální řev. Všechen půvab najednou kamsi zmizel, přestala se mi líbit. Když se proti mě rozeběhla, bylo mi jasné, že s ní žádná řeč nebude. Uskočil jsem ze stínu, ale kobyla obratně změnila směr. Srazila mě k zemi. Než jsem se vzpamatoval, stavěla se přede mnou na zadní. Kopyta výhružně škubala ve vzduchu. Na poslední chvíli jsem se odvalil stranou. Vstal jsem a vytáhl sáček s drogou. Když se na mě řítila po druhé, mrštil jsem jí celý obsah sáčku do obličeje. Splašila se, chaoticky pobíhala na místě a těžce kašlala. To jí ale nepomohlo. Zachvátila jí silná letargie. Stála na místě. Otupělý výraz mi prozradil, že se vše zdařilo. Kolem krku jsem jí uvázal provaz. Ani jsem nemusel moc tahat, šla sama. Doufal jsem, že droga vydrží, než dorazíme do stáje.

Když jí stařec uviděl, skoro brečel štěstím. Se zájmem si prohlížel její tvář. O zbytek těla se nezajímal. Bylo mi to divné.

„Niamph, tak dlouho jsem na tebe čekal!”

„Musíme jí uvázat ve stáji. Měl jsi pravdu, je pěkně divoká!”

„Ne, nechci jí tu držet násilím. Ona sama se rozhodne.”

„Zešílel jsi? To jsou mi prapodivné námluvy. Ta kobyla ti kopytem rozčísne lebku, jakmile
se probere.”

„Za pokus mi to stojí,” trval na svém. Kobyla pomalu přicházela k sobě. „Niamph, všechno je v pořádku,” promlouval k ní vlídným hlasem. Když se však kobyle vrátilo plné vědomí, opět jí popadl běs. Vše se odehrálo velmi rychle. Švihla kopytem a zasáhla starce do ramene. Upadl na zem. Musel jsem zakročit. Prudce jsem škubnul provazem. Příliš prudce. Ozvalo se duté lupnutí. Kobyla sebou praštila o zem.

„Neeee, Niamph!” křičel stařec. Připlazil se k ní. Hladil jí po tváři, zatímco
se mu z očí koulely slzy. Nechápal jsem to.

„Je mi to líto. Musel jsem zakročit, jinak by tě zabila.” Stařec si utřel slzy. Snažil se ovládnout.

„Já vím. Počítal jsem s tím.” Když jsem hleděl do jeho smutných očí, došlo mi, že se věci mají trochu jinak, než jak se na první pohled zdálo.

„Promiň, ale něco mi tu nehraje. Nechceš mi to vysvětlit?”

„Niamph byla moje dcera.”

„Cože?”

„Než jí ovládla mutace, byla to normální dívka. Krásná, milá, hodná. Líbila by se ti. Tohle prohnilý město mi jí vzalo. Nepoznala mě.” Byl jsem překvapený. Stařec se nechtěl dál vybavovat. Zvedl se z podlahy a zamířil  do domu.

„Co moje odměna?” Zastavil se. Sáhl pod košili a vytáhl starý pergamen.

„Tohle tě dovede, kam budeš potřebovat. Sbohem, synu.” Zůstal jsem ve stáji sám. Nemohl jsem odtrhnou zrak od Niamph. Stařec měl pravdu. Byla moc krásná. Všechno krásné ale v tomhle městě umřelo.

Hra: Bloodborne

 

bb

Jakub Štěpánek

Na světě pobíhám přibližně 27 let. Už jako malý kluk jsem se nemohl odtrhnout od konzolí a počítačů. Hry mě stále nepřestávají fascinovat, nejraději mám open-world tituly a kooperativní akce.

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte ...

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít