Watch Dogs 2: Bez smartphonu ani ránu

Odhalení Watch Dogs 2 přišlo letos překvapivě ještě před konferencí E3, čímž autoři nahackovali naše mozky a ukradli si veškerou naši pozornost. Na veřejnost vypustili požehnané množství materiálu a diváci si tak mohli udělat poměrně slušný obrázek o tom, jak hra asi bude vypadat. Marketingová strategie se tak zásadně liší např. od Rockstaru, který před vydáním GTA V svým fanouškům házel spíše malé drobečky informací, čímž u nich živil zvědavost a napětí. Tak jako tak nás čeká další příběh z hackerského prostředí, kde se krádežemi aut, špehováním civilistů a hackováním tlačítek od výtahů bojuje za demokracii.

Dovolím si tvrdit, že se Ubisoft poučil ze svých chyb, kterých se dopustil při uvádění prvního dílu. Na gameplay videích je patrné, že co se týče grafiky, jsou si první a druhý díl velmi podobní. Stará pohádka o downgradování se snad konat nebude. Hra je hodně barevná. Do San Francisca se pestré barvy alespoň docela hodí, což pro podzimní Chicago z prvního dílu zase tolik neplatilo. Mám takové tušení, že západ slunce na Golden Gate Bridge bude dech beroucí podívaná.

Hlavní postava, afroameričan Marcus Holloway, se jeví jako univerzální týpek. Umí se nabourat pěkné holce do telefonu a přečíst si všechny její smsky, umí proklatě dobře skákat přes lavičky a občas dá i někomu na držku. Bezchybný ve všech ohledech. Autoři příhodně namixovali Marcusovy schopnosti, aby si v něm každý teenager našel kus sebe a mohl se tak s hlavní postavou ztotožnit. Charakterově lze Marcuse, ale i všechny jeho kamarády z DEADsecu, definovat jedním jediným slovem – cool. Ano, v této hře budou všichni cool a to za každou cenu. Doba podivína Aidana Pierce a jeho dámských kabátů je (naštěstí) pryč. Kdo není cool, nemá zde co dělat. Na hře je na první pohled znát snaha Ubisoftu chytnout za srdíčko mladší publikum. Tím jsou především adolescenti hledající vlastní identitu. Ubisoft jim tuto identitu nabízí ve formě cool nelegální organizace plné výstředních lidí, kteří ale všichni bojují za dobrou věc.

A bojují čímkoliv, co mají zrovna po ruce. Zbraně si tisknou na 3D tiskárně co jim koupil tatík za dobré vysvědčení. Především tedy protože je to cool, to už víme. Nechybí jim však ani praktická vynalézavost. Třeba Marcus nosí v kapse kulečníkovou kouli na provázku. Zrovna tohle je příklad snahy vývojářů přijít za každou cenu s něčím novým. Můžete namítat, že jako zbraň se dá použít úplně vše. Okej, ale vybrat si něco takového místo jiných osvědčených zbraní, jako je např. teleskop, to už poukazuje na jistou naivitu. Marcus a jeho kámoši si však mohou trochu té naivity dovolit, protože tou hlavní zbraní jsou jejich smartphony.

Hackování bude ve hře podle autorů ještě mnohem víc, než v prvním díle. Já osobně si myslím, že už v jedničce toho bylo dost a tak se trochu bojím, jestli si Marcus bude schopný bez telefonu alespoň otevřít dveře. Ve videu z prezentace na E3 jsme si mohli všimnout, že místo toho, aby udělal dva kroky a zmáčknul tlačítko od výtahu, vytáhl z kapsy iphone a výtahem pohnul pěkně elektronicky, aniž by se musel hnout. Buď je ten kluk šíleně líný, nebo má myzofobii. Mě všechno to hackování v prvním díle poměrně rychle omrzelo a spíše jsem se mu vyhýbal. Když tedy slyším, že toho všeho bude ještě víc, nedělá mi to velkou radost.

Za zmínku stojí, že ne všechny nové hackerské možnosti vymysleli kluci a holky z Ubisoftu. Např. vzdálené ovládání automobilů se objevilo ve formě modifikace pro poslední díla GTA. Že se tato možnost Ubisoftu hodila do krámu, to naprosto chápu. Některé věci by však mohli vývojáři úplně opustit. Např. údaj o tom, kolik kdo a kde vydělává dolarů. Fiktivní částky jsou beztak vycucané z prstu a vzhledem k tomu, že jde povětšinou pro příběh nedůležité postavy, má tato funkce pouze jediný úkol – udělat z nezajímavých postav něco víc. Pro mě však tento princip nikdy moc nefungoval a kolemjdoucí stejně zůstal tím tupým panákem, jehož životním úkolem je sedět na lavičce a telefonovat.

Přes všechny výtky se ale na hru těším. Open world her přeci jen nevychází mnoho. Pro mě je to vždy takový malý svátek. Snad nás všechny hra příjemně překvapí.

Jakub Štěpánek

Na světě pobíhám přibližně 27 let. Už jako malý kluk jsem se nemohl odtrhnout od konzolí a počítačů. Hry mě stále nepřestávají fascinovat, nejraději mám open-world tituly a kooperativní akce.

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte ...

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít