Call of Duty: Infinite Warfare

Jednou skupinou nenáviděná, druhou blahořečená serie COD provází hráče již řadu let. Klasická FPS odehrávající se ve válečných konfliktech, jak historicky známých, tak moderních. Ty druhé tvoří hudbu minulých sezón. Odstartuvší Modern Warfare založil roku 2007 téměř nový směr, který je znám akčním pojetím, střídáním atraktivních prostředí, zpomalenými záběry výbuchů, všudypřítomnými kolegy ve zbrani a velkou dávkou zábavy, která chytne a nepustí. Zkrátka jsme tehdy zažili pocit akčního hrdiny na vlastní, virtuální kůži. Píše se rok 2016 a Modern Warfare dostává novodobý kabátek, vedle něj vychází mediální otloukánek, který nemá téměř šanci, po letech nepovedených klonů jeho praotce. Jaká je tedy kampaň nového COD Infinite Warefare?

Jsou věrní fanoušci nakupující tento titul každým rokem, vedle nich existují zarytí odpůrci a nakonec máme neutrálně vyhlížející hráče. Já se řadím ke skupině třetí. Ačkoliv nejsem skalní příznivce této série, každým rokem od vydání MF pravidelně obohacuji svůj herní podzim tradiční akční jednohubkou. I zde se soustředím výhradně na sigleplayerovou část, která bude obsahem této recenze. Letošní rok byl v návaznosti na konkureci Battlefield 1 pro COD téměř likvidační. Nemluvím o samotných prodejích, ale o přijetí prvního oznámení. Kdyby palce dolů na Youtube znamenaly adekvátní příměr k výsledným prodejům, tak bude Activisoin v červených číslech a za rok o sérii COD již neuslyšíme. Naštěstí jsou palce dolu stejně nevypovídající jako palce nahoru a celé to divadýlko můžeme brát s rezervou.

cod-0

Faktem ovšem zůstává, že pachuť loňského nepříliš povedeného Black Ops III nahlodalo nejedno myšlení hráče a po spekulacích, že bude letošní díl série navrácen do druhé světové války, bylo ohlášení dalšího futuristického konfliktu, studenou sprchou. Takto se marketingová masáž nedělá. Když ovšem počítáte s nejhorším, může vás překvapit jen to dobré. Možná k tomu přispěl zfetovaný příběh loňského dílu v kombinaci s vlažně působící kampaní konkurenta B1, ale COD IW je opravdu dobrou hrou.

Moderní válečný konflikt, vesmírné stíhačky, moderní zbraně, drsné hlášky a sterilní armádní rozkazy, to už známe po sto prvé. Jako u filmu je ovšem důležité zpracování. I fádní omílané téma, může být podkladem pro strhující zážitek. Letošní příběh COD je vkusně nevybočující, neobsahující pseudo futuristické nesmysly, nerušící, zapamatovatelný a konečně příjemný zážitek. Pro účely lineární střílečky je ve srovnání s kampaněmi moderních konfliktů COD, jasně vybočující z řady.

Hra obsahuje dva základní způsoby vyžití. Ten první je klasicky povedená střelba na nepřítele v koridorech vesmírných objektů, mírně futuristicky laděných městských komplexech nebo ve stavu bez tíže. Jedná se o svižnou akci, která příjemně střídá prostředí. Druhým mechanismem jsou vesmírné lety ve vaší notně ozbrojené stíhačce. Z ohlasů je ovládání tohoto stroje obecně chváleno na konzolích, já s klávesnicí a myší bych menší výhrady měl, nicméně o zábavnost není nouze. Musím ovšem podotknout, že jsem si titul užil více na vlastních nohou s kvérem v ruce.

cod-5

Kampaň nabízí čas od času specifické mechanismy, které najdete jen v konkrétní pasáži, což působí velmi svěže. Pokud bych výše uvedené srovnával s předešlým dílem, tak zde nevytane na mysli otázka, kdy už to utrpení konečně skončí, protože letošní kampaň od začátku do konce baví a nenudí. Novinkou v sérii COD je bezpochyby možnost volitelných misí. Jako kapitán vesmírné lodi obklopené válečným konfliktem na meziplanetární bázi, máte možnost vybírat na vašem velitelském můstku z elektronické mapy, kam si přejete odletět a plnit misi. To samozřejmě neplatí na povinné příběhové mise.

Znamená to tedy, že krom základní dějové linie si můžete odskočit na nějakou planetku. Co je podstatné, že vedlejší mise rozhodně nepůsobí jako vata pro natahování času, ale jsou plnohodnotnými částmi hry a osobně doporučuji je bez výjimky vyzobat. Vaše vesmírná loď je tedy základnou, na které se můžete v tichosti procházet, kontrolovat emaily, koukat na zpravodajství nabízející události z minulých misí a v kapitánské kajutě rozjímat nad nástěnkou zabitých nepřátel. Jsou to aktivity v zásadě zbytečně, ale nikdo vás nenutí je dělat.

Podstatné je vybrat si misi a vydat se směrem k zbrojnici nebo stíhačce. Arzenál zbraní je tradičně kvalitní, ačkoliv na vaší lodi naleznete jen hrstku základních zbraní, na bitevním poli je pak radost osahat si novou hračku padnuvšího nepřítele, kterých nacházíte o poznání více. Každý kvér je pěkně vymodelovaný, pocit z jeho střelby autentický a v kombinaci s kvalitní akustickou stránkou, to do sebe dokonale zapadá. Není to nic nového pod sluncem moderních konfliktů COD, nicméně v tomto ohledu je laťka konstantně vysoko. Stíhačky nabízí kulometnou palbu, rakety útočné a obranné. K tomu připočtěte jednoduché ovládání a příjemný arkádový model.

cod-6

V návaznosti na kvalitně vymodelované zbraně je třeba uvést, že celkový vzhled umí vykouzlit povedené grafické momenty. Není to nic, co bychom od této série nedostávali, nicméně stále se na to stále hezky kouká. Letošní ročník bych navíc pochválil za bezchybnou optimalizaci, se kterou jsem míval v minulých letech problém. Po technické stránce COD IF za jedna.

V závěru bych se vrátil kruhem zpět k příběhu. Dobře napsané postavy, nenásilně nekýčovitý hlavní záporák (mimochodem John Sníh z Hry o trůny), svižně odvyprávěné akční scifi, konec, který zahodil tuny klišé a snad poprvé hra končí jinde než bychom čekali, jsou body, které vytváří příjemný pocit po dohrání letošní COD osmihodinovky. Nelituji, že jsem hrál, protože to byly zábavně strávené hodiny.

Ale jak dál. Přehršle moderních konfliktů je důsledkem odklonu konkurenčního Battlefieldu 1. I přes letošní dobrou práci v kampani Infinite Warefare už bych nerad vesmírně laděný trailer na COD v roce 2017. Je návrat do druhé světové tím správným krokem? Nebo si dáme pauzu jako série Assassins Creed? Nechme spekulace budoucnosti a užijme si letošní silný ročník!

Lukáš Horský

Hraní her je mým koníčkem od útlého věku. Narodil jsem se v roce 1983 a od čistě spotřebitelského zájmu jsem postupem času pronikl do vyšších sfér herního průmyslu a začal se o něj zajímat optikou širšího záběru. Baví mě své myšlenky a teze přenášet do textové podoby.

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte ...

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít