Resident Evil VII

Hororové hry mám rád od nepaměti, miloval jsem Amnesii od Frictional Games, Condemned, zkoušel jsem i různé indie věci, zkrátka a dobře jsem hororový fanoušek. Co se týče série Resident Evil, tak sice nejsem žádný extra znalec, ale určitou zkušenost jsem s ním měl. Jako malý jsem zkoušel třetí díl, později jsem dohrál čtyřku a musím říct, že opakovaně. Zkoušel jsem pětku, což je podle mě dobrá coop střílečka, ale ne dobrý horor. K sedmému dílu jsem proto spíš přistupoval skepticky, ale od první chvíle, co jsem ho viděl, mě zaujal tím, že je first person. Napřed jsem si říkal, že to bude klon Outlastu, Amnesie nebo třeba Silent Hills. U posledního jmenovaného bych se zastavil. Spousta lidí totiž neví, že vývoj sedmého dílu RE započal ještě před PT. To jen tak pro zajímavost, ale abych přešel k věci, klon to rozhodně není, i když tam jsou určité prvky vztyčné.

Pane Bakere, nechte mě!

Jen letmo bych nastínil příběh. Jste Ethan Winters, kterému se před třemi lety ztratila žena a od té doby o ní neslyšel, až do teď. Jeho žena Mia mu poslala značně znepokojující email, kvůli kterému se Ethan rozhodl vyrazil do dějiště seriálu True Detektive, tedy do Louisiany, aby Miu našel. Začátek na mě velmi zapůsobil. Hrál jsem se sluchátky, takže mi žádný zvuk neutekl a velmi brzo se dostanete do části, kterou známe z dema, což mě znepokojilo ze všeho nejvíce. Říkal jsem si: Tohle znám, mockrát jsem totiž demo dohrál, ale věděl jsem, že si na mě určitě vývojáři připravili nějakou fintu. Nechtěl bych moc spoilerovat, jen řeknu, že vás hra pohltí prakticky ihned a při sestupu do sklepa po schodech, které skřípaly víc, než vrata do chlíva, by se mě krve nedořezal. Po úvodu, který trvá asi 45 minut se dostanete k rodině Bakerů, kteří se vám pokusí naservírovat lahodnou večeri. Kam se hrabe Jirka Babica a jeho klobásy, tohle jsou lahůdky. Mimochodem, kdo viděl původní Texaský Masakr, tak zde bude jako doma. No a potom se to rozjede naplno, v RE stylu. Rozbíjení bedniček nožíkem, šetření nábojů, léčba kytičkami, hledání předmětů, řešení logických puzzlů, které nejsou ani tak obtížné. Jen se mi občas stalo, že jsem přehlédnul důležitou část poznámky a tím pádem jsem bloudil po domě, jako smyslů zbavený. Záhy se taky dostane na souboje s hlavními záporáky, které ovšem z kůže nemáte téměř nikdy. Setkání s panem Bakerem v úzkých chodbách v mých vzpomínkách zůstanou ještě hodně dlouho. Nicméně, ti lidé, kteří říkali, že to není RE, neměli pravdu. Základní premisa tam je, jste uzamčen v panském sídle, hledáte itemy, zabíjíte monstra, která jsou nápadně podobná Regenerátorům ze čtvrtého dílu série.

residenteviljpg-19a941_1280w

Ach ta klišé

Bohužel, jak jsem uváděl na začátku recenze, tak si hra bere dost věcí z hororových hitů poslední doby. Myslím především laciné lekačky, ala: Jdu temnou chodbou, a na jednou na mě vyskočí potvora. Vím, že lekačky byly v prvních Residentech, třeba psi, ale tady je to místy až tak laciné, že to není hezké. Taky musím říct, že molded monstra, proti kterým bojujete, za chviličku omrzí, chtělo by to větší variabilitu nepřátel, jako měl třeba čtvrtý díl, i když chápu, že spousta lidí může namítat, že vzhledem k příběhu sedmého dílu, molded monstra stačí, ale myslím si, že by nebyla na škodu větší variabilita. Co mě ovšem zklamalo, byla herní doba, přišlo mi to až trestuhodně krátké a navíc poslední část hry není moc zábavná, oproti té prvotní, která mě naprosto pohltila a svou atmosférou vzdala holt určitým hororovým klasikám, jako Texas Chainsaw Massacre nebo třeba Evil Dead.

Pane Bakere, to už by stačilo

Hru jsem dohrál dvakrát, první průchod mi zabral okolo 12 hodin, přičemž druhý jen 7 hodin, ale to už jsem samozřejmě věděl, co mám kde sebrat, kam střelit a tak dále. Co se obtížnosti týče, tak máte k dispozici lehkou obtížnost, normální a po dohrání na normal, se vám otevře obtížnost madhouse, která je opravud nemilosrdná. Mimochodem, na madhouse se hra ukládá jiným způsobem, než na normal. Na normal se ukládá postup na kazeťák, který ovšem nevyžaduje pásky, což je poznávací prvek série. Kdežto na madhouse potřebujete pásky a není jich mnoho. Na rovinu se přižnám, neporazil jsem ani prvního bosse a zuřivě jsem hru vypnul. Neměl jsem na to jednoduše nervy a to jsem člověk, který dohrál DS3 a Bloodborne. Hra je značně lineární, takže není moc důvodů, proč ji hrát opakovaně, maximálně na vyzobání trofejí nebo vysbírání collectiblů. Vývojáři hned hru napumpovali DLC obsahem, který obsahuje jak variaci na hordu, tak i nějaké logické sekvence. Ještě jsem zapomněl zmínit, že na začátku jara vyjde příběhové DLC, které bude pro všechny zdarma.

3

A dost, vytahuji brokovnici…

Budu naprosto upřímný, bál jsem se, že CAPCOM hru zprzní a já budu zklamaný, měl jsem totiž hru přeobjednanou, ale naštěstí vše dopadlo víceméně dobře. Je to dobrý Resident Evil, není ovšem bez chyb. Pokud jste fanoušek hororu a máte tuto sérii opravdu rádi, tak jí to rádi odpustíte. A teď už mě omluvte, musím se konečně zbavit toho otravného dědka, který ne a ne umřít.

Autor: Dominik Nečesánek

Jakub Štěpánek

Na světě pobíhám přibližně 27 let. Už jako malý kluk jsem se nemohl odtrhnout od konzolí a počítačů. Hry mě stále nepřestávají fascinovat, nejraději mám open-world tituly a kooperativní akce.

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte ...

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít