Amnesia Collection

Teror č.1 

Moje prázdné tělo leží na staré dřevěné podlaze, moje smysly už mě ženou na nohy. Vstávej, vstávej, jako by ke mně mluvily. Pomalu otvírám oči. Vše je rozmazané, jedinou věc, kterou jsem schopen zachytit je jakási malba na zdi. Nakonec se vzmužím, opřu se o dřevěnou židli, která doplňuje stůl na kterém je ležící křesadlo. Křesadlo? K čemu je mi proboha křesadlo? Ptám se. Nakonec ho seberu a otevřu dveře, které vedou do další místnosti. Hned jak vezmu za kliku mi dojde, že tady určitě nejsem doma. Podle architektury a stylu chodby mi dojde, že jsem v nějakém středověkém hradu. Co zde proboha dělám, ptám se? Jediná slova, které jsem nezapomněl jsou: Pomsta a Baron Alexander. Potácím se dál chodbami, které vypadají skoro stejně. Záhy začínám chápat, že jsem udělal velice dobře, když jsem křesadlo sebral. Jak se tak potácím chodbou, uvidím na zdi louč. Svitla mi naděje, říkám si. Při představě, že se budu dál brodit černou tmou chodeb, tak moje psychika vykoná své. Dopotácím se k louči, rozsvítím ho a upadnu vyčerpáním na zem. Uplyne noc, možná dvě. Vzbudí mě vytí vlků, Z posledních sil se držím zdi a jdu dál, co mi síly stačí. Přede mnou je síň, na stole je lucerna a nějaký dopis, který je napsán nějakým škrabopisem  a vypadá to, že s jeho dokončením člověk opravdu spěchal. Daniele, stojí na dopise, najdi barona a skoncuj to utrpení. Mé pokřivené mysli hned dojde, že se jedná o mě. Že já jsem onen Daniel. Poslední věc, která je na dopise uvedená zní: Dávej si pozor na stín, je to živoucí noční můra, která tě bude pronásledovat a bude se snažit ti překazit tvůj cíl. Ponoř se do temnoty a vykup nás oba. Tvoje bývalé já, Daniel.

 Ponoření se do tmy

Gratuluji, pokud jste dočetli až sem a moje vypravování vás neodradilo, tak jsem vám právě shrnul příběh prvního dílu alespoň do takové míry, abych vám nevyzradil důležité dějové zvraty. Amnesia: The Dark Descent je first person survival hra od švédského studia Frictional Games, které v minulosti vyprodukovalo slušnou hororovou sérii s názvem Penumbra. A survival to opravdu je. Brodíte se polorozpadlým hradem, sbíráte mementa, která vaše postava rozmístila po hradě a vy si skrz ně snažíte vzpomenut na svůj minulý život. Ano, jak uvádí název, tak skutečně trpíte Amnesií, tedy ztrátou paměti. To je jistě nemilá věc, obzvlášť, když jste na neznámém místě, hlava vám drnčí jako zvon, ruce se vám klepou a v dálce slyšíte zvuky, které jistě nejsou od vedlejší sousedky, která vás zve na kávu. Zkrátka a dobře, váš hrdina na tom opravdu není dobře a navíc trpí chorobou zvanou Nyctophobia, tedy strachem ze tmy. Aby váš hrdina nezkolaboval, tak se o něj musíte neustále starat, to obnáší jak rozsvěcování loučí a kandelábrů po hradě, doplňování oleje v lampě, no a hlavně si musíte dát pozor na určité existence, které se prohání chodbami hradu jak Němci za války. K rozsvícení loučů a kandelábrů budete potřebovat takzvané tinderboxy. Malé a docela nenápadné krabičky, které jsou rozesety po všech částech hradu. Olej do lampy je ještě ojedinělejší věcí. Asi vám nemusím říkat, že tyhle věci jsou nesmírně důležité k tomu, abyste přežili. Vyplatí se tedy prozkoumávat jakoukoliv skulinku, na kterou natrefíte. Nikdy nevíte, zda právě další chodba není vaše poslední.

Bloudění ve černočerné tmě

Samotný level design je úchvatný, lokace jsou plné detailů a vypíchl bych zejména jednu věc a to tu, jak je všechno propojené skrze mementa. Ale pozor, vy se nejen dozvídáte informace o svém bývalém já, ale i informace o okolí hradu, hradě samotném a dokonce i o hradním pánovi Alexandrovi. V mých vzpomínkách navždy zůstane, jak jsem hru hrál poprvé a dostal jsem se do archívů, kde jsem si s nadšením pročítal místní folklórní spisy. Mimochodem, doporučuji si přečíst soubor povídek s názvem Remember, který byste měli nalézt ve složce, kam se hra nainstalovala. Je tam celkem pět povídek + epilog a jakmile hru dohrajete, tak vám hned dojde, že tyto příběhy krásně zapadají do příběhu hry a jeho menších odboček.

Čeká nás to slavné vykoupení?

Když hra vyšla v roce 2010, tak podle mě dala základ dnešním takzvaným walking hororům. Samozřejmě, zde daleko víc hrajete, než v takovém Layers of Fear. Abych nebyl jenom pozitivní, tak bych měl jednu výhradu. Hra vyšla v roce 2010 a byla od indie studia, takže grafika nebyla nic světoborného, ale hře se to dalo velice snadno odpustit. Nicméně si myslím, že když kolekce, kde jsou všechny díly, vyšla v roce 2016, tak si tvůrci opravdu mohli více vyhrát a například zlepšit textury. Takhle to vypadá jako rychlokvaška a nevrhá to na studio, které beze sporu disponuje skvělými tituly, dobré světlo. Já mám jasno. Jelikož hraju pouze na PS4, kde kolekce vyšla, tak jsem předobjednával hned jak bylo možné. Koneckonců, je to moje srdcovka. Některé dnešní hráče může ale odradit svou zastaralejší grafikou. Takže za sebe říkám, pokud jste hororoví blázni, jako já, tak neváhejte a okamžitě kupujte, určitě nebudete litovat. Ještě bych doplnil, že do hry je možnost si stáhnout a následně hrát takzvané custom stories, které vytvořila komunita. Komunita sice už není tak aktivní, jako před lety, ale stále se dá najít pár zajímavých kousků. Dovolte mi, abych vám pár doporučil. Rozhodně doporučuji La Caza, White Night, Poisonous, The Attic, Penumbra: Necrologue, Followed by Death a Cannibalism. Kvalitních příběhu je opravdu mnoho a mohl bych je zde vypisovat do skonání světa. Nejlepší stránka na stažení custom stories je bezpochyby moddb.com. Sám jsem v těchto příbězích utopil hodiny a hodiny času.

Verdikt

První díl série je jednoznačně čirý horor se skvělými prvky, které tehdy redefinovaly horor jako žánr. Všem hororovým fandům vřele doporučuji.

Teror č.2

Mé dlouhé černé vlasy zakrývají vrchní část mého uplého korzetu, moje pravá ruka je připoutaná k jedné mříži, která mi brání odchodu z tohoto jistě hrůzného místa. Náhle si všimnu chumáče sena, který se mi válí u levé nohy. Nohou ho odhrnu a objevím maličkou jamku, ve které je schovám klíč. Jistě je k poutům, říkám si. Odpoutám se, rozrazím dveře od cely, vletím do další části a náhle mě popadne zoufalost. Jsem uvězněna v nějaké kryptě, odkud jistě není úniku. Potácím se jako smyslů zbavená podél zdí a náhle zakopnu o dřevěný trám, kterým se mi někdo pokusil zkazit můj určitě marný pokus o únik. Po chvilce popadnu dech a sílu a zvednu hlavu. Ocitám se v jakési věznici, kde jsou všude uzavřeny cely, ovšem až na jednu. Strach mi zpočátku nedovolí ani hnout brvou, natož pak tělem, abych se mohl k oné cele přiblížit. Jenomže za sebou uslyším kvílení, které by se slovem popsat nedalo. Rozeběhnu se tedy do první otevřené cely napravo, lehnu si pod postel, která už pomalu nevypadá jako postel, nýbrž jako ztrouchnivělá deska. Zvuky zpoza místnosti, ve které jsem se před chvíli nalézala, rezonují věznicí  čím dál víc. Jsem opravdu šílená? Ptám se sama sebe, nezdá se mi to jenom všechno? Kvílení a skřehotání náhle ustálo. Vylézám zpoza svého úkrytu a jistě nakračuji do věznice. To, co však nalézám před dveřmi se nedá popsat. Upadám do bezvědomí.

Justine, co si takhle něco zahrát? 

Jak už jste jistě z nadpisu pochopili, tak nyní vám povím něco o přídavku pro první díl Amnesie, tedy Justine. Tento přídavek by se dal svým způsobem nazvat jistou variací na filmy ze série SAW. Přídavek vám zabere asi jenom 30 minut na dohrání, ale věřím, že abyste měli ze hry co nejlepší pocit, který spočívá v tom, že, no, na tohle si budete muset přijít sami a veřte mi, že to za to stojí. Jinak, přídavek používá naprosto totožný engine jako první díl a míra interaktivity je na stejné úrovni. Akorát textu je méně, což může někomu vyhovovat a někomu ne. Jenom taková vtipná věcička. V přídavku hrajete za ženu, ale můžete si všimnout, že když postava dělá nějakou námahu, tak vydává zvuky Daniela z prvního dílu. Všimnul jsem si toho už před lety, když jsem přídavek hrál poprvé a je docela vtipné, že ani tohle vývojáři neopravili.

Verdikt:

Sice jednohubka, ale za to právoplatné ukojení fanoušků, kteří po původní hře volali po něčem novém a to také dostali. Jen to mohlo být trochu delší.

Teror č. 3

Právě jsem se probudil v posteli, hlava mi drnčí jako zvony, které odbíjí půlnoc. Na mém šedém kabátu je vylitý jakýsi nápoj, je tmavě červené barvy. Nejspíše mám horečku. Převalím se na levý bok a následně upadnu z postele na zem. Asi po deseti minutách se zmátořím a postavím se na vlastní nohy. Jsem v nějaké vile. Možná, je to má vila. Nic nedává smysl. Prohledám nábytek, ale nenalézám nic jiného, než nějakou divnou dětskou říkanku. Jsem rozzuřen, vylézám z té temné místnosti, ale ocitám se v další síti otázek. Divné obrazy prasat, které mají vyobrazovat bohy, lovecké zbraně a modely Mayských pyramid. Všude bliká elektrika, proboha proč? Co se mi to děje? Jdu dál chodbou a natrefím na schody, které vedou nejspíš na půdu. Se svými starými, opotřebovanými kostmi, se potácím po prvním setu schodů, když mi najednou někdo shodí dětský růžový míč a ozve se mladičký hlas: Tatínku, pojď, pojď si s námi hrát.

A tak mi to teda dáme někomu jinému

Řeč je o dalším pokračování série s názvem Amnesia: A Machine For Pigs, který už ovšem nedělali vývojáři původní hry, tedy Frictional Games, nýbrž vývojáři, kteří si říkájí The Chinese Room. Znát je můžete například jako ty, kteří vytvořili mod Korsakovia pro Half-Life 2, vynikající záležitost s názvem Dear Esther anebo Everybody’s Gone to the Rapture. Předně upozorňuji, že se jedná o hry, které jsou silně emočně založené a kladou velký důraz na příběh. Důvod, proč hru nedělali Frictional Games je vcelku prostý. Tehdy usilovně pracovali na jejich hře SOMA. Machine for Pigs byla oznámena v červnu 2012 s tím, že vyjde na Halloween 2012 a délka hry bude korenspondovat délce Justine, tedy přídavku pro The Dark Descent. Po nějaké době se ale The Chinese Room rozhodli, že hru chtějí udělat větší a trošku jim vývoj přerostl přes hlavu a hra nakonec vyšla až v září 2013. Já byl jeden z prvních, který si tehdy kupoval a doufal jsem, že po těch desítkách hodin, které jsem strávil tím, že jsem diskutoval s fanoušky na oficiálním webu, se mi to vše vyplatí. Má odpověď je dvousečná. Pojďme se na to tedy společne podívat a rozebereme tu vepřovou pochoutku.

Já se jaksi nebojím, co je k čertu špatně?

Abychom společně byli na jedné vlně, tak musíte přistoupit na jednu věc. Tohle je úplně nová Amnesie s větším důrazem na příběh a menším na gameplay. Říkáte, že jste milovali v The Dark Descent rozbíjení pohárů o zem, stavění opevnění ze židlí, otáčení předmětů vzůru nohama a podobné zábavné činnosti? Tak to vás bohužel musím zklamat, takhle se tady opravdu hrát nebude. Vývojáři snížili interaktivitu prostředí téměr na minimum. Sice pořád prozkoumáváte části sídla, továrny, Londýn a tak dále, ale větší možnosti opravdu nečekejte.

Já se přece jenom bojím, ale ne toho, co vidím, ale toho, co čtu

V podstatě děláte to stejné, co v prvním díle a přídavku, ale s tím rozdílem, že tady to působí značně ochuzeno. Logické části jsou opravdu primitivní a většinu času jdete pouze dopředu a nějakou drobnou odbočku uděláte jen málokdy. Ve hře jsou stále přítomny mementa, což je poznávací prvek série a musím říct, že v tomto díle si opravdu počtete. Opět říkám, někomu to sedne víc a někomu méně. Co naplat, musíme hru brát tak, jako nám ji vývojáři naservírovali. Dostanete vynikající příběhovou záležitost, která ovšem kulhá hratelností. Ne jednou jsem na internetu zaregistroval tvrzení o tom, že kdyby se hra jmenovala jen A Machine For Pigs, tak by se vůbec nic nestalo. Doporučím Vám článek na Gamasutře, kde se dozvíte, co mělo být úplně jinak a jak to nakonec dopadlo. Jenom si dovolím drobný tease: Značný podíl na tom měli i mnohokrát zmiňovaní Švédové.

Verdikt:

Tohle jiný šálek kávy, než ten, který fanoušci čekali. Za mě je to ale vynikající příběhová záležitost, která mě několikrát způsobila slzy v očích. Moje rada zní: Překousněte diferenci od předešlých dílů a ponořte se do špinavé industriální Anglii, kde vše záleží na tom, co je považováno za prase.

http://www.gamasutra.com/view/feature/218372/postmortem_the_chinese_rooms_.php

Dominik Nečesánek

Ahoj, jsem videoherní zapálenec a žiju tím prakticky odmala. Nejraději hraju sportovní hry, hlavně fotbaly.

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte ...

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít