Prey

Být opuštěn na vesmírné stanici ve 1st person akci lahodící oku, je nabídka, která se neodmítá. Zástupce herního titulu Prey se stal součástí mé hráčské plochy a já se ponořil do hlubin kosmu. Přiznám se, že poměrně vytrvalý a intenzivní reklamní hype zanechal mou duši klidnou a jakákoliv snaha o předobjedávku se slinou v koutku nepřipadala v úvahu. Vlastně se konal vždy jen velmi vlažný proces sledování novinek o této očekávané hře. Předchozí díl nepatřil do mé sbírky pokořených titulů, takže má zkušenost s Prey byla čistá jako ranní rosa na právě vykvetlé lilii.

Demo poskytnuté konzolovým hráčům a následný game play pomohl mému rozhodnutí. Dnešní doba má dvojsečný charakter. Na jednu stranu máte přehled o první hodině hraní do sebemenšího detailu (což vás může, jako mě, donutit k zájmu), ale na stranu druhou přijdete o prvotní překvapení a celkový pocit z úvodu hry. První okamžiky v Prey určitě patří k těm lepším a zapamatovatelnějším na poli herních titulů. Seznámíte se s prostředím ve velmi poklidném tempu, abyste zjistili, že ne vše je takové, jak se na první pohled jeví. To je prvek, který nesmí v rámci správného sci-fi chybět.

Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Prey je od prvních okamžiků charakteristický tím, že vám nechá připomenout jiné hry. Jestli je to výhodou, hnacím motorem nebo mínusem, je otázka, na kterou nedokážu odpovědět. Zastávám názor, že pokud vyjde jedinečné herní dílo, budeme vždy vědět, čím nás přitahuje. Problém je, že těžko vyslovíme větu „ta hra je jako Prey“, mnohem lépe půjde z úst „Prey je jako…“. Navíc seznam není malý: BioShock, Deus Ex, Alien: Isolation, No Man’s Sky a to je jen můj subjektivní pocit. Je tedy pravděpodobné, že se přistihnete, jak věnujete hodiny a hodiny hraní něčemu, co vlastně už důvěrně znáte a proto vás to baví. Absence originálních prvků je o to viditelnější.

prey 2

Pojďme hrát. Rozhodně před sebou nemáme klasickou střílečku. Nábojů není moc, jejich spotřeba při akci dosahuje vysokých čísel, lovnou zvěří jste vy a většinu času trávíte procházením vesmírné základny, hledáním předmětů, aktivací různých prvků a není od věci se nepřátelům vyhýbat. Od menších mimiců přes weavry, phantomy až k telepathům se jedná o otravný vesmírný černo černý humus, který rázem vysaje vaše zdraví na nulu. A to není problém ani na nejnižší obtížnost. Hra rozhodně patří mezi kousky nabízející dostatečnou míru výzvy. Mimo jiné je třeba být řádným sběračem, neboť craftingem vyrábíte předměty různých potřeb a věřte, že lékárniček, nábojů či jiných vymožeností není nikdy dost. Tento mechanismus šlape na výbornou, protože je nutností. Kde bychom dnes byly bez možnosti vylepšovat své dovednosti. K tomu slouží tzv. neuromody prostřednictvím kterých zvyšujete např. úroveň zdraví, hackingu nebo atraktivnějších schopností jako převtělení se do různých předmětů (viz reklamou proklamovaný hrníček). Je na každém jak investuje, nicméně neuromodů není vždy dostatek a agresivita nepřátel si žádná taktických postupů. Můžete být tichošlápkem, mutující silou ovládaný zabiják, nebo střelec. Podle to je dobré investovat body do stromu dovedností. Mezi další možnosti patří úprava vaší helmy, která např. slouží k průzkumu nestvůr, což následně vede k otevírání nových možností ve vylepšování postavy. Vedle helmy zlepšujete i vlastnosti obleku.

Arzenál zbraní nabízí mimo jiné starý dobrý hasák, zbytečnou kuši, mírnou pistolku a dobrou brokovnici. Vedle toho je dobrým pomocníkem Gloo Cannon, střílející cosi kamenného, což může účinně „zmrazit“ nepřítele, kterého následně doděláte brokovnicí. Rovněž zastavuje proud ohně z narušených trubek či vytváří nános na zdi, po kterém se dá šplhat. To je poměrně zajímavý prvek, který zvětšuje prostorové možnosti a občas pomáhá si připomenout, že lze využít i vertikálního pohybu. O cestičky k cíli všeho druhu není nouze.

prey 3

Po grafické stránce titul trpí dnes již populárním Watch Dogs syndromem. Veškeré prvotní prezentace byly o řád hezčí, než samotný výsledek. Hra rozhodně není ošklivá, dá se s klidem říci, že oku lahodí, nicméně spadlou čelist nevykouzlí. Některá prostředí působí poměrně fádně, jiná dokáží vykreslit zajímavé scenérie. Např. cestování kolem vesmírné stanice ve stavu bez tíže, je atraktivní, zajímavé, hezké, ale chybí tomu takové to „mužo“, které vám nenechá zapomenout a zaryje se do paměti. Na druhou stranu optimalizace zaslouží pochvalu. Na mém 5 let starém PC běží Prey bez sebemenších záškubů, aniž bych dělal velké kompromisy v grafických nastaveních. Plynulý frame rate je tedy zaručen. Vedle vizuálního zpracování bych rovněž připomenul i zvukové. Hra oplývá vynikajícím soundtrackem, za který by se nemuselo stydět leckteré hollywoodské filmové sci-fi. Hudební doprovod zdvihá atmosféru o laťku výše a mnohdy předčí to, na co upíráte zrak. Zároveň je hra velmi dobře ozvučena i v drobných zvucích a nejrůznějších džinglech. To je moment, kdy se vám vybaví výše uvedené No Man’s Sky. Audiovizuální stránka s převládající kvalitou zvukového doprovodu, tedy vytváří pro hráče poměrně příjemný zážitek.

Příběh není primárním hnacím motorem, nicméně jeho přítomnost nelze opomenout. Strukturou vyprávění je nejvíce podobné Bioshocku. Osaměle zkoumáte tajemné prostředí, seznamujete se s postavami, které s vámi na dálku komunikují, zjišťujete informace z dostupných textů, audiologů a postupně odkrýváte slupku podivných událostí okolního univerza. Rozhodně je o čem přemýšlet, nicméně absence české lokalizace není důvodem, proč tuto hru vynechat. Krom hlavních úkolů, které vás posouvají v ději, máte možnost zkoumat i vedlejší aktivity rozšiřující povědomí o místních událostech. Mezi jednotlivými částmi základny se dá libovolně procházet a vracet, takže je na vás jestli se vrátíte pro zásoby před vstupem do další úrovně nebo později dořešíte jeden z vedlejších úkolů. Jednoznačnou hnací silou hry je neutuchající pocit, že je stále co dělat, kam jít, co aktivovat a až na občasná zaseknutí v plnění úkolů, vás zajímá, co se stane v další místnosti. Několikrát jsem se tak přistihl, že uplynulo příjemných pár hodin hraní a já neměl dost.

prey 4

Prey je ten typ dobré hry beroucí si zábavné a ověřené prvky od svých kolegů, aby v poměrně hezkém a plynulém grafickém kabátku, společně se zapamatovatelných hudebním doprovodem, vykouzlila příjemných 20 hodin hraní. Nezaryje se hluboko do pamětní desky herních titulů, nebudou se podle ní nastavovat zrcadla a nejspíš nebude důvod k pokračování. Vynechat jí z jídelníčku virtuálních pokrmů by ale byla velká škoda.

Lukáš Horský

Hraní her je mým koníčkem od útlého věku. Narodil jsem se v roce 1983 a od čistě spotřebitelského zájmu jsem postupem času pronikl do vyšších sfér herního průmyslu a začal se o něj zajímat optikou širšího záběru. Baví mě své myšlenky a teze přenášet do textové podoby.

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte ...

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít