The Last Guardian

Dlouho vyvíjené hry to mají vždy těžké. Podaří se nakonec tvůrci vydat hru v takovém stavu, abychom mohli zodpovědně říct, že odolala zubu času a dá se v dnešní době hrát bez jakýchkoliv problémů? Nebo nastane druhý případ a hra už nedopadne tak slavně, bude trpět na ovládání, grafika bude zastaralá a celkové přijetí už nebude tak slavné, jako v prvním případě? V minulých dnech jsem dohrál jednu takovou hru, které se právě týká ten druhý případ. Jmenuje se The Last Guardian. Obrňte se trpělivostí, budete to velmi potřebovat.

Jé, ty jsi ale roztomilý, Trico

O hře The Last Guardian už jste určitě slyšeli. Byla vyvíjená mnoho let a měla už dokonce vyjít na PlayStationu 3. Fumito Ueda, slavný vývojář, který má hru na svědomí, se na začátku vývoje kasal, že chce hru vydat co nejdříve. Neměli jsme důvod, proč mu nevěřit. Přece jenom, tento pán má na kontě takové hry, jako ICO nebo Shadow of the Colossus. Tyto hry mají mezi hráči jakýsi kultovní status, takže se nebylo proč bát, že by s vývojem The Last Guardian byl nějaký problém. My už ale víme, že to tak jednoduché nebylo, ale vývojem bych se příliš nezalamoval, koneckonců, člověk si ho může najít sám a konkrétně zkoumat jeho útroby. Pojďme raději přejít na samotnou hru. Pokud čekáte klasický styl vyprávění, tak jste na omylu. Troufnu si říct, že na velikém omylu. Tato hra je velmi odlišná od těch ostatních. Hrajete za bezejmenného chlapečka, který se na začátku hry probouzí v jeskyni, ale hned v úvodu zjišťuje, že není rozhodně sám. Po svém boku nalézá určité opeřené zvíře, které se později stane jeho nerozlučitelnou dvojkou. Jenom Vám na začátek poskytnu radu. Přichystejte si kapesníčky. Věřím, že spousta z Vás je bude potřebovat. Vím, o čem mluvím. Hned na úvod ale zjišťujeme, že Trico, což je jméno, kterým onu opeřenou entitu pojmenujeme, není úplně v nejlepší kondici. Nyní se chopíme otěží malého chlapce a budeme se snažit Tricovi pomoci. Po nějakém čase se nám to zčásti podaří a od této chvíle začíná to pravé dobrodružství, ve kterém ale budeme trpět, stejně jako Jiří Kajínek, když musel zvládnout dlouhé zimní večery ve věznici Mírov.

Trico, pojď, Trico, proč mě neposloucháš?

Hra staví na velice jednoduché premise. Vztah chlapečka právě s opeřeným Tricem. Takto to bylo celou dobu interpretováno a svému slovu Ueda dostál. Samotný vývojář má od malička vřelý vztah ke zvířatům, protože vyrůstal v místě, kde jich kolem sebe měl opravdu mnoho. Mimochodem, na moment odbočím, protože tuto zajímavost si zkrátka nemůžu nechat jenom sám pro sebe. Pamatujete na hru Shadow of the Colossus? Hra z roku 2005, která vzbudila obrovský poprask a někteří kritici ji dokonce přirovnávali k jakémusi umění? Tak právě v této hře se zrodil nápad, na jakou premisu se bude The Last Guardian upínat. Na vztah chlapce se zvířetem a jeho úskalím. Možná si vzpomenete, že v Shadow of the Colossus jste měli zachránit postavu, na kterou Ueda upnul celou svou pozornost. Byl proto velice překvapen, když se dozvěděl, že hráči si vypěstovali daleko větší vztah ke koni, kterého vlastnil hlavní hrdina. Už chápete? Od té chvíle Ueda věděl, že svoji další hru postaví právě na vztahu člověka se zvířetem. Nyní už víte, proč je pro hru Trico tak důležitý. Postupem hry se s Tricem částečně sbližujete a začínáte si na sebe svým způsobem zvykat. Ano, skutečně jsem měl pocit, že se vedle mě pohybuje zvíře, než jen počítač, který je potažený zvířecí kůží a hloupě poslouchá mé rozkazy. Já vím, zní to šíleně, ale Uedovi se skutečně povedlo, abyste měli pocit, že se opravdu pohybujete ve společnosti zvířete. A tady právě narážím na první velký problém, který jsem se hrou měl. Trico zkrátka neposlouchá. Někdy Vás čistě ignoruje a odmítá poslouchat příkazy, které mu laskavě sdělíte. Ono to v zásadě smysl dává, když se má chovat, jako skutečné zvíře, ale věřte mi, po chvilce Vás to začne neskutečně štvát. Ve hře máte neustále nápovědu ve formě schématu ovladače, který Vám neustále vyskakuje na obrazovku. Mimochodem, alespoň pro mě je tato věc značně matoucí. Hlavně  z toho důvodu, že když hru u někoho vidíte v chodu a pozorujete nestále vyskakování nápovědy, tak automaticky nabudete pocitu, že je to vlastně hra i pro úplné začátečníky a že to v zásadě může být něco, jako Uncharted. Omyl, přátelé. Pokud od této hry čekáte něco ve stylu Uncharted, tak okamžitě ruce pryč. Jinak se velice spálíte a budete upřímně zklamaní. Abych se vrátil k předchozí myšlence, tak k čemu ta nápověda vlastně je, když ta s prominutím okřídlená bestie stejně neposlouchá? Odpověď je velice jednoduchá. Dané tlačítko mačkejte dál v naději, že se Trico konečně uráčí udělat to, co po něm vlastně chcete. Trico je nejenom vás parťák, ale hlavně  Vaše pohyblivé vozidlo, které Vás dostane tam, kam potřebujete. Lépe řečeno, můžete doufat, že Vás tam jednou dostane. Pokud budete mít několik minut pocit, že se mu prostě nechce a že Vás totálně ignoruje, tak zkuste restartovat checkpoint. Zní to úsměvně, ale mně to vážně pomohlo. Bez Tricové pomoci jste zkrátka nahraní, protože na něm neustále stojíte, skáčete s ním přes nebo na překážky, lezete po něm, když se konečně usmyslí, že Vás vysadí na místo, kam se potřebujete dostat a takto to je pořád dokola. Toto rozhodně neberte, jako výtku, protože animace Trica a to nejenom, když dělá nějakou akci, jsou zkrátka parádní. Mimochodem, lépe zpracovaná pírka jsem ve hře nikdy předtím neviděl.

Trico, já už opravdu nevím, co s Tebou mám dělat

Hra se po většinu času odehrává v interiérech, což jsou v podstatě majestátní chrámy, na kterých je ale bohužel vidět ta slavná zastaralost grafiky. Opravdu, hra nevypadá bůhvíjak pěkně, mně to ale nevadilo, protože nejsem člověk, který by zas tolik koukal na grafiku, tohle píšu jen pro lidi, kteří od toho budou čekat zázraky na způsob čtvrtého pokračovaní Nathana Draka. Ne, tak to opravdu ne. Animace chlapečka také nepůsobí slavně, ale to ještě není ta hlavní věc, na kterou si hodlám stěžovat. Hlavní problém se týká ne grafického zpracování, nýbrž toho technického, které je strašlivé. Takové FPS propady jsem u žádné hry snad nezažil. Proboha, je to exkluzivita, která byla ve vývoje tolik let, to si prostě vývojáři musejí umět pohlídat. Po technické stránce je to opravdu propadák. Vlastním původní Playstation 4 a vůbec mě nezajímá, že to na výkonnější PS4 Pro běží daleko lépe. Hra snad byla vyvíjená na původní model. Tohle je obrovská facka uživatelům původního modelu a při hraní téhle hry se poprvé potvrdily moje obavy z toho, že se možná jednou opravdu dočkáme toho, že hry se budou vyvíjet primárně na PS4 Pro a na uživatele současné konzole se nebude brát ohled. Kdyby to byl případ multiplatformní hry, tak si zabrblám a jdu dál, ale proboha, toto je exkluzivní hra. Upřímně si nemyslím, že by se vývojáři zalamovali opravným patchem, obzvláště teď, takovou dobu po vydání. O to je to ale více smutné.

Skákej, ty bestie, prosím

Poslední negativní věc, kterou mám na srdci, se týká vodní pasáže ze hry. Vážení přátelé, něco tak frustrujícího jsem snad ještě nikdy nehrál. V této části musíte nejdřív vyřešit určitý puzzle s vodní bránou, což ještě takový problém není, ale to, co přijde po tom, už opravdu je. V zásadě jde o to, že musíte přikázat Tricovi, ať se potopí, což už je samo o sobě problém a jakmile se potopí, tak stejně musíte učinit i Vy a přitom se té bestie musíte ještě pod vodou chytnout. Nebudu lhát, neskutečně jsem soptil, snad ještě víc než u posledního bosse v Dark Souls. Přiznám se, že ke konci hry už jsem byl tak zhnusený tím, jak se to hraje, že jsem sáhl po telefonu a vyhledal jsem si návod, se kterým jsem to dohrál. Ne, nestydím se za to. Když Vás hra vyčerpá takovým způsobem, že nad ní už nechcete přemýšlet, tak je něco setsakramentsky špatně. Možná je to jenom mnou a že toho moc nevydržím a hned se rozčílím, nebo ne. Nechám na posouzení každého z Vás.

 Ještě trochu, Trico, tak je hodný

Abych trochu obměkčil tu kritiku, tak pojďme na pozitivnější notu. Atmosféra chrámů, samotného tajemna a magie je jedním slovem parádní. Občas mi z té hry bylo opravdu smutno a teď nemyslím jen z toho ovladání, ale hlavně z toho, co se místy Tricovi dělo. Vývojářům se zkrátka povedlo skloubit chování Trica, tak aby působil, jako skutečné zvíře. Jestli je to dobře, nebo ne, bych s dovolením nechal na Vás. Jen předestřu, že na úplném konci, jsem brečel, jako želva. Nevyzradím Vám, co se přesně stane, ale řeknu, že závěr v mých očích přebil naštvání z celého průchodu.

Trico, vypadá to, že jsme konečně na místě

The Last Guardian je rozporuplná hra, velmi rozporuplná. Uedovi se opravdu povedlo přenést reálné chování zvířete do hry, což může působit určitým způsobem revolučně, ale na druhou stranu neskutečně frustrujícím dojmem. Připravte se na to, že budete proklínat nejen Trica, ale zároveň celý svět. Ovladač budete v rukou třímat takovým způsobem, že budete mít každou chvíli pocit, že se Vám rozpadne v rukou, jako naděje, že v České Republice jednou přestane existovat korupce. Hodiny nervů, krásné prostředí, v zásadě nádherné tvoření vztahu mezi chlapcem a zvířetem, dojemný závěr, nechuť technického zpracování, proklínaní FPS, které jsou pomalejší než když ráno vstáváte z postele a ke všemu velice specifická hra, kterou bych doporučil jenom těm nejtrpělivějším hráčům. Všem ostatním, kteří chtějí popcornovou jízdu a Hollywoodský trhák, radím jednu věc. Této hře se vyhněte obloukem a raději zamiřte do Madagaskaru s Nathanem Drakem nebo na Sibiř s Larou Croft.

Hodnocení: 5/10

Dominik Nečesánek

Ahoj, jsem videoherní zapálenec a žiju tím prakticky odmala. Nejraději hraju sportovní hry, hlavně fotbaly.

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte ...

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít