Firewatch – láska na první pohled


První sluneční paprsky bodají do okna, za kterým se právě snažím trochu vyspat. Včera jsem toho moc nenaspal. Toulal jsem se po lese a snažil jsem se přijít na to, co se zde vlastně děje. Po několika minutách vzdoru, boj se sluncem vzdávám, odhodím ze sebe přikrývku, vykouknu z okna ven a najednou uvidím v dáli velký oheň. Toto bude opět dlouhý den, pomyslím si. Nasazuji batoh na záda, beru vysílačku a vyrážím do akce.

Tohle už jsem někde viděl, ale pociťuji jiný zážitek

Walking simulátory. Přiznám se, že toto slovo nemám rád. Celkově nemám rád, když se něco škatulkuje. Když se v roce 2012 objevila hra Dear Esther, tak se okamžitě strhla vlna nevole. Dá se tohle vůbec považovat za hru? Vždyť se jen procházíte po pláži, dále prozkoumáváte ostrov a to je vše. Kde jsou nějaké gameplayové prvky? No, když pomineme to, že jsme mohli ovládat postavu, což už samo o sobě dělá hru, tak se spíše jednalo o zážitek. Ano, to je to slovo, které už celé ty roky hledám. Dámy a pánové, to je oč tu běží. Cílem této hry není Vás šokovat nějakým gameplayovým gamechangerem, nýbrž Vás vpoutat do děje a hlavně, abyste si připadali, že něco prožíváte. Dear Esther, Town of Light, které vyšlo nedávno, Amnesia: A Machine For Pigs, což je v mých očích stále nejlepší hororová hra, kterou jsem kdy hrál, SOMA od stejných autorů, napadá mě ještě Narcosis z poslední doby. Zkrátka a dobře, tenhle druh her není pro každého. Pro mě, jakožto člověka, který hry hraje už mnoho let a začíná nimi být pomalu unaven, tento druh her představuje nový druh zážitku. Ano, opravdu si radši zažiji srdceryvný příběh o tom, proč zoufalý otec zavraždil své dva syny na schodech Aztécké pyramidy než střílet hordy zombie. Na to už jsem zkrátka starý. Teď ale k tomu, proč zde vlastně jsme. V posledních dnech mě uhranula jedna taková malá nenápadná hra.

Zářivé slunce mě bodá do mých utrápených očí, chce se mi plakat, ale musím to překonat a pokračovat v práci

Víte, Firewatch mě dostal v několika směrech. Když pominu nádhernou grafickou stylizaci, což je silně subjektivní a zcela jistě nemusí sednout každému, tak se dále dívám na nádherné příběhové prokreslení vztahů dvou hlavních postav. V zásadě celý příběh probíhá formou dialogů, které se svoji kolegyní vedete přes vysílačky, ale to je právě to skvělé. Touláte se krásnou přírodou, do toho si povídáte se svoji zcela jistě krásnou kolegyní, postupem hry se poznáváte a celé to graduje k finálnímu momentu, který má své kouzlo. Dále uvedu spoiler hned ze začátku hry, protože ten na mě zapůsobil kupodivu nejvíce. Panebože, jestli mi ještě někdo předloží text, který nám značí jak hlavní postava poznala svou budoucí ženu, co všechno společně plánovali a jak jeden nebo druhý onemocněl, případně jak to ovlivnilo ostatní, tak přísahám bohu, že to duševně nezvládnu. Smekám svým pomyslným kloboukem a pro mě se zatím jedná o nejlepší úvod do hry, se kterým jsem měl zatím tu čest. Brečet se mi chce ještě teď. To může být dvousečné. Buďto jsem obyčejná citlivka nebo se jedná opravdu o skvělý a zároveň procítěný zážitek.

Dominik Nečesánek

Ahoj, jsem videoherní zapálenec a žiju tím prakticky odmala. Nejraději hraju sportovní hry, hlavně fotbaly.

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte ...

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít