Postava měsíce: Bezejmenný hrdina série Gothic

Postavou měsíce je bezejmenný hrdina? Co se to tady děje? Než začnete pochybovat o této rubrice, naší příčetnosti a dalších nepodstatných věcech, zkuste mi dát možnost obhájit chudáka, který vývojářům série Gothic ani nestál za vymyšlení kloudného jména. Jeho život je plný obdivuhodných činů, neobjasněných vražd a výjimečných loupeží, rozhodně stojí za malé povyprávění. Pro účely tohoto článku mu říkejme třeba Hero.

On to měl v životě totiž docela těžké. V nejlepších letech ho strčili do trestanecké kolonie kdesi v zadnici jednoho zadluženého království. Původně se měl co nejdřív zapojit do tvrdé práce v tamních dolech, na poslední chvíli se ale nechal najmout jako posel pro mágy kruhu ohně. Sice se mu povedlo utéct mozolům od krumpáče, čekal ho však bolestivý boj o holý život. Že to bude mít uvnitř bariéry těžké potvrdil hned po příchodu (příletu) do kolonie strážný ze starého tábora, jehož pěst zapáchající hřbitovem velmi rychle zmasírovala frňák hlavního hrdiny.

Hero naštěstí umí zapůsobit a ví, kde si má najít ty správné kamarády. Hned zkraje jeho dobrodružství mu tak pomůže jiný obyvatel starého tábora – kliďas Diego. Když řekneme, že mu zachránil život, nebudeme daleko od pravdy. Jeho otcovský přístup mu značně zvýšil šance na přežití. Naučil ho zacházet s lukem a jednoručním mečem, dvě věci, bez nichž se v lesích mezi třemi tábory automaticky stáváte krmivem pro vlky. Hero byl však pilný student, vlky si mazal ke snídani na chleba. Nejdřív se naučil máchat krumpáčem, zkusil krátké meče, sekery, palcáty a skončil u obouručních zbraní, s nimiž byl schopen porcovat stínové šelmy. Říká se, že právě kvůli němu tento ohrožený druh vyhynul. Po hospodách se traduje, že přezdívka stínovrah mu patří právě kvůli zálibě v mordování černých bestií. Někteří však tvrdí, že mu takto říkají kvůli podezření z neobjasněných vražd stínů, příslušníků gardy ve starém táboře. Kde je pravda, to už nikdy neví. Pro úplnost nutno dodat, že po příchodu Hera do starého tábora záhadným způsobem zařvalo také několik kopáčů.

Hero se také často dostával do život ohrožujících problémů. On sám se z průšvihu vždy nějak vylíže, často však u těchto polízanic zemře mnoho dalších lidí. Jednou takhle při procházce lesem narazil na obrovského trola. Zkoušel ho trochu polechtat čerstvě ukradeným palcátem, čímž ho šíleně rozzuřil. Radši vzal nohy na ramena. Trol má však nepoměrně delší končetiny a tak si nenechal blonďatého drzouna jen tak utéct. Stromy létaly na všechny strany jak se řítili ze svahu dolů. Hero si to chytře namířil rovnou do starého tábora. Toho dne klesla populace tábora na třetinu původního stavu. Ještě že se Hero na neštěstí umí podívat z lepší strany. Ztráty na životech vykompenzoval osobním ziskem, když prodal zbraně, krumpáče, zbroj a další harampádí, které už neměl kdo používat.

Hero také rád cestoval. Navštívil tábor žoldáků, kde obchodoval s kradeným zbožím, tábor v bažinách – tam zase pěstoval trávu z bažin. Stále objevoval nové věci, hledal dávno ztracené poklady, kvůli nimž se nebál navštívit ani oblast zamořenou skřety. Odvaha mu prostě nechyběla. Na stará kolena se naučil dokonce kouzlit, vyvolané nestvůry často po jeho boku útočili na chudáky, kteří se mu připletli do cesty. Cestou okradl mocné vůdce velkých skupin o zlato, drahé kouzelné svitky, lektvary a další cennosti. Prostě dobrák od kosti. Na cestě za poklady mu po boku stáli věrní přátelé z různých společenských vrstev – dealer trávy z bažin Lester, mačo Thorus, nebo knihomol Milten.

Zatím by se mohlo zdát, že je Hero především pěkný parchant. Nesmíme ale zapomenout, že mimo kariéry padoucha stihl jen tak mimochodem také pár dobrých skutků. Ona bariéra jeho obrovské ego neunesla a radši se vypařila kamsi do vesmíru, než aby musela nadále sledovat jeho další nestvůrnosti. Tím se mu povedlo osvobodit několik stovek lidí. Sice šlo především o hrdlořezy, rváče, zloděje a loupežníky, ale to jsou také lidi, nebo ne? Tím jeho cesta samozřejmě neskončila. O tom, co se mu povedlo za hranicemi bariéry si ale povíme zase někdy jindy.

 

Jakub Štěpánek

Je mi 26 let a stále jsem vášnivý hráč. Jako malý kluk jsem se nemohl odtrhnout od konzolí a počítačů. Nemohl jsem spát, do rána jsem přemítal, co asi ve virtuálních světech objevím zítra. Sice jsem přišel o kouzelnou dětskou fantazii, ale hry mě stále nepřestávají fascinovat.

WP-Backgrounds Lite by InoPlugs Web Design and Juwelier Schönmann 1010 Wien

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte ...

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zavřít