Studio Asobo se v loňském roce blýsklo nevšední adventurou, díky níž mohli hráči nahlédnout do morem prosáklé Francie čtrnáctého století. Hra A Plague Tale: Innocence sice nepatří do AAA produkce, i tak ale dokázala překvapit vynikající vizuální stránkou, dosud neviděnými herními mechanismy a skvěle napsaným scénářem. Za svůj příběh si ostatně vysloužila nominaci na The Game Awards. Tu neproměnila, jako malá náplast tedy posloužilo ocenění na Steamu za mimořádně bohatý příběh. Nutno dodat, že hru krom kritiků velmi vřele přijali i samotní hráči.

Francouzská „pohádka” vznikala v Bordeaux, právě tam totiž studio Asobo sídlí. Přístavní městečko se může pyšnit architektonickými pamětihodnostmi, všímavý turista by zde našel například gotickou basiliku Saint-Michel a celou řadu dalších historických budov. Procházky ulicemi města autoři využívali jako zdroj inspirace. Tvorbu nicméně podložili také pečlivým výzkumem, což se jistě vyplatilo. Vizuál byl inspirován také dílem francouzského malíře Clauda Lorraina, z jehož obrazů si výtvarníci propůjčili barevnou paletu a celkovou náladu.

Pozornost hráčů si ale vývojáři nevysloužili historicky přesnou architekturou ani líbivými krajinkami. Získali ji pomocí krys, které úctyhodným tempem plnily obrazovky v početných hejnech. Šikovní programátoři jich na scéně v jednu chvíli dokázali vyčarovat až 5 000, jejich chování řídila specializovaná umělá inteligence. Hejna pištivých potvor jsou parádním herním prvkem, který funguje na jedničku. Mě osobně ale hra oslovila něčím jiným.

Amicia a Hugo

Příběh se točí kolem dvou sourozenců, kteří se v podstatě téměř neznají. Patnáctiletá Amicia de Rune nikdy neměla šanci více se sblížit s Hugem. O deset let mladší bráška totiž trpí chorobou, o níž toho nikdo moc neví. Proto raději žije v izolaci pod dohledem matky. Vše se mění po návštěvě inkvizice. Sourozenci najednou přijdou o rodiče, musí se tedy spolehnout pouze jeden na druhého, přestože se jim to moc nezamlouvá.

Právě vztah dvou hlavních postav pro mě byl hlavní motivací k pokračování v jejich strastiplné cestě. Hugo svou sestru příliš nezná, rozhodně by raději poslouchal svou matku. Na ní se také opakovaně vyptává. Amicia zase zčistajasna nese dosud nepoznanou odpovědnost za mladšího bratra. Právě na ní záleží, zda se mu podaří překonat těžkou nemoc.

Malý Hugo chytí za srdíčko hned v okamžiku, kdy ho Amicia poprvé chytne za ruku. Postava je zkrátka výborně napsaná.

Bylo velmi zajímavé sledovat, jak se vztah pomalu vyvíjí. Počáteční odcizení se postavám daří překonávat s každou další vyhrocenou situací, z níž často vyváznou jen s velkým štěstím. Amicia si brzy vypěstuje silný ochranitelský pud, záhy je jasné, že by pro Huga klidně položila vlastní život. Hugo se zase jen stěží vyrovnává se steskem po matce, nepřispívá ani nátlak ze strany inkvizice. Detaily samozřejmě zmiňovat nebudu. Z jeho strany je zkrátka vztah ke starší sestře o něco komplikovanější. Neprozradím ani, zda to mezi sourozenci dopadne dobře, na to si každý musí přijít sám.

Jako živý

Malý Hugo chytí za srdíčko hned v okamžiku, kdy ho Amicia poprvé chytne za ruku. Postava je zkrátka výborně napsaná. Jak sami autoři naznačili v rozhovorech, bylo velmi těžké vcítit se do pětiletého klučiny a vytvořit uvěřitelnou osobnost. V tomto ohledu pomohli také samotní dabéři postav, od nichž vývojáři obdrželi nespočet poznatků ke konkrétním scénám a situacím.

Právě dabing je dle mého názoru jeden z nejdůležitějších aspektů, pokud se bavíme o věrohodnosti konkrétních postav. Autoři si v tomto ohledu dali hodně záležet, což je u jednotlivých postav vidět/slyšet. Troufnu si tvrdit, že se ten anglický povedl dokonce o něco lépe. Vyzdvihl bych hlas Logan Hannan, který patřil právě Hugovi. Díky němu je téměř jako živý. Hra tak přináší neskutečně hluboké propojení s postavou a tím pádem také fantastický zážitek.

Postava Huga během hraní také pravidelně překvapuje autentickou reakcí na dění kolem něj. Asi se shodneme, že neprožívá zrovna hezké dětství. Svět se žene do záhuby, všude kolem stovky ohlodaných těl, tisíce krys. Navíc je bez rodičů a na útěku před zlořády z inkvizice. Tuto depresi ale čas od času dokáže přebít dětskou radostí a hravostí. Sestře vplétá do vlasů květiny, aby ji ochránily před vším špatným, neváhá ji ale také vyzvat k běžeckému závodu. Do něj se pak vrhne, jako kdyby ve svém životě běžel naposledy. Také se rád baví se zvířaty všeho druhu, vesele třeba pozdraví vypasené prase. Už ale nedokáže pochopit, že ho Amiciia obětovala krysám, aby před nimi oni sami mohli utéct. Radost v tu ránu střídá naštvanost, smutek.

Propracovanost postav také znamená jednu zásadní věc. Člověka zamrzí každý zbytečný přešlap, jehož následkem se na Amicii a Huga vrhnou krysy. Na to jsem si prostě nikdy nezvykl.

Skvělý námět na film

Hlavní protagonisté mě zkrátka velmi příjemně potěšili, Hugo obzvlášť. Okamžitě jsem si ho zařadil mezi nejoblíbenější postavy ze světa videoher. A Plague Tale: Innocence podle mě bez debat patří mezi hry, které lze ukázat rodičům. Funguje také jako materiál k názorné ukázce pro jedince, kteří si pod pojmem videohra představují krvavé střílečky.

Hra by navíc podle mého velmi dobře obstála jako předloha k filmové adaptaci. Nejsem sice fanoušek filmů podle her, tak nějak ale cítím, že by to v tomto případě mohlo vyjít.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno